Jean Murat

Jeden z idolů francouzského meziválečného filmu Jean Murat, celým jménem Jean Robert Édouard Murat, se narodil ve starobylém městě Périgueux v jihozápadní Francii do rodiny obchodníka. Otec plánoval učinit obchodníka i ze syna, a proto jej často bral na své cesty, Jean Murat tak část dětství strávil mimo jiné ve Francouzské Indočíně (nynější Vietnam). Otcovským plánům se ale vyhnul, začal pracovat jako novinář a byl dopisovatelem deníku Le Matin v Berlíně. Po vypuknutí první světové války byl jako občan nepřátelské země zajat, podařilo se mu ale uprchnout a vrátit se do Francie. Připojil se k armádnímu letectvu a aktivně se zúčastnil bojů první světové války. Po vážném zranění a rekonvalescenci byl v roce 1918 členem vojenské mise do USA a pobyt v zámoří odstartoval jeho kariéru u filmu. Jako pohledný důstojník byl angažován do nevelké role letce v americkém filmu MOTHERS OF MEN (1919). V první filmové roli si jej povšimli hollywoodští tvůrci a Jean Murat začal točit další filmy. Počátkem dvacátých let se vrátil do Evropy a po krátkém intermezzu natáčení v Portugalsku začal tvořit ve Francii. Pracoval pro slavné režiséry a po boku neméně slavných herců, a i když zatím dostával jen středně velké role, postupně si budoval pevnou pozici mezi představiteli filmových milovníků. Do konce němé éry natočil bezmála dvacet filmů, nejen ve Francii, ale také například v Německu, z jeho práce dvacátých let si zaslouží zmínku Feyderova adaptace slavné Bizetovy opery CARMEN (1926). Teprve nástup zvukového filmu učinil z Jeana Murata skutečnou hvězdu francouzské kinematografie, protože k ušlechtilé tváři jemných rysů mohl přidat i svůj působivý melodický hlas. I když již překročil čtyřicítku, poměrně dlouho si udržoval mladistvý vzhled, což mu umožnilo po celou dekádu třicátých let vytvářet na stříbrném plátně postavy mladých milovníků. Hned na počátku třicátých let zazářil v několika nenáročných, avšak mimořádně úspěšných komediích natočených ve francouzsko-německé koprodukci, v nichž hrál po boku mezinárodní hvězdy Käthe von Nagy – KAPITÁN CRADDOCK (Le capitaine Craddock, 1931) nebo VÍTĚZ (Le vainqueur, 1932). Z následujících let pak pozornost zasluhuje komediálně laděná road movie PAŘÍŽ – STŘEDOMOŘÍ (Paris – Meditérranée, 1932) nebo adaptace divadelní frašky SLEČNA JOSEFÍNKA – MOJE ŽÍNKA (Mademoiselle Josette, ma femme, 1933), v nichž vytvořil pár s nadějnou herečkou Annabellou. Jejich pracovní vztah přerostl v soukromý poměr a v roce 1934 se Jean Murat s Annabellou oženil. Již jako manželé se pak setkali například ve filmu ANNE-MARIE (1935). Z manželství se narodila dcera Anne, ale obraz šťastné rodiny se rozplynul nedlouho poté, kdy byla Annabella angažována pro natáčení v Hollywoodu. Sblížila se s americkým hercem Tyrone Powerem (1914-1958) a manželství s Muratem skončilo rozvodem v roce 1938. Tyrone Power se pak s Annabellou v následujícím roce oženil. Jean Murat nadále pracoval ve Francii, točil několikrát ročně, ale k úkolům v umělecky hodnotných titulech se dostal jen zřídka. Takové příležitosti mu poskytl například Jacques Feyder v mezinárodně oceněném filmu HŘÍŠNÉ ŽENY BOOMSKÉ (La kermesse héroique, 1934) nebo později Jean Delannoy ve slavné romanci VĚČNÝ NÁVRAT (L'éternel retour, 1943). Tady se potkal s herečkou Madeleine Sologne, která byla jeho partnerkou ve filmu již dříve, například v dramatu s tématikou vědeckého výzkumu v 19. století MUŽI BEZE STRACHU (Les hommes sans peur, 1941). Celkově ale Muratovy aktivity polevily a v době okupace natočil jen šest filmů, což je ve srovnání s počtem filmů natočených ve třicátých letech překvapivě málo. Význam i počet Muratových rolí ve filmu se začal postupně snižovat, nicméně ještě po druhé světové válce ztvárnil výraznou postavu plukovníka ve filmu BETHSABÉE (1947), počátkem padesátých let pak natočil dva filmy v USA. Později pak po boku desítek dalších hvězd francouzského filmu participoval na historickém velkofilmu KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1953), kde hrál ministra Louvoise. Ve zfilmované verzi BÍDNÍKŮ (Les misérables) z roku 1958 vytvořil postavu plukovníka Pontmercyho a i přes pokročilý věk byl znovu angažován pro natáčení v Německu nebo Itálii, objevil se také v americké komedii PARIS HOLIDAY (1958), která se ovšem vzhledem k ději točila v Paříži. Poslední výraznější kreaci předvedl ve společenském dramatu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1959). Menší, ale pro děj důležitou roli barona Coubertina si pak zahrál v retrospektivním americkém filmu o historii olympijských her STALO SE V ATHÉNÁCH (It Happened In Athens, 1962). Definitivně naposledy vystoupil před kamerou v italském filmu (s francouzskou účastí) IL PONTE DEI SOSPIRI (1964). Poté se stáhl do ústraní a zemřel po dlouhodobých zdravotních potížích v Aix-en-Provence v jižní Francii 5. ledna 1968 v nedožitých osmdesáti letech.