Antikrist

Totéž co v Melancholii. Prvních pět minut a něco audiovizuální koncert a pak prostě nic. Jako kdyby došla pára. Pro mne zase nudná blbina se spoustou dialogů bez akce či děje. Tedy celou hodinu. Pak už to ovšem jede jako rychlík. Velmi těžce se hodnotí, když hodina je odpad a zbytek dosti dobrý. Hm. 201209099052/9532

Moc jsem tedy nepochopil, k čemu vlastně to. Mělo to diváka znechutit? Proč ale až tak detailní pornografické scény? Mělo to v divákovi nechat něco na zamyšlení? K čemu ale pak ty nechuťárny blížící se ke slavné Saw? Nebo je to snad pobuřující psychologické drama? Mno - přiznejme si to, samotná myšlenka snímku také nic extra. Skoro mi to přijde jako dílo nějakého úchyláka, který chtěl být trochu kontroverzní a ukázat na sebe. Na mě ale vůbec nezapůsobil. Slyšel jsem sice na režiséra samou chválu, ale po shlédnutí Antikrista nevím, jestli se ještě kdy na nějaké jeho dílko kouknu...

Váhal jsem mezi 10-20% nakonec dávám 20% za les a za to jak W.Dafoe se táhne s tím kusem u nohy, to muselo dát zabrat to zahrát,jinak absolutně film o ničem!!

Po vizuálně úchvatném, zpomaleném, černobílém, úvodu, se úroveň filmu snižovala každou minutou. V ději se začali objevovat, v podobě srny, lišky a vrány, Slunečník, Měsíčník a Větrník, kteří postupně kladli do cesty hlavní postavě různé překážky a tím zkoušeli jeho odhodlání, odolnost a vůli, tentokrát se však nejednalo o prince Velena ale o, ve filmu bezejmenného, psychoterapeuta, jež se snaží pomoci své psychicky vyšinuté manželce. A aby to nebylo příliš banální byly přidány nějaké ty psychologické kecy, mystika, sex, sex a sex. Snad v rámci budování si vlastní pověsti kontroverzního režiséra zařadil von Trier do filmu zcela zbytečné scény za které by se nemusely stydět i autoři nejodpadovějšího žánru tortureporn, stříhání klitorisu, provrtávání nohy apod., což film zcela dorazilo. Pseudointelektuálská zvrhlost. Po shlédnutí filmu jsem si „vygůgloval“ „odborné“ recenze plné psychologických analýz a interpretací, ve kterých se pátrá po smyslu každého spadlého žaludu či významu ohnutého stébla trávy. V nich jsem se například dověděl, že: „… jde o film plný dichotomií: juvenilní energie i sardonického misogynství, masivní ironie a nejdelikátnějšího patosu…odkazující k intelektuální morbiditě hanekeovského či dumontovského typu…“. Zajímavé. Tento zjednodušující pohled mě pobavil podstatně více než celý film. Nehodlám pátrat po hlubším smyslu tohoto díla, neboť jde, dle mého názoru, o vizualizaci režisérových vlastních depresí v nichž se umocňuje jeho nenávist ke všemu a ke všem. (viz. jeho ostatní filmy). Když liška pronese větu: „Chaos vládne.“ vystihuje tím v podstatě celý film.