Žádný ze snímků kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera nevyvolal tak extrémně protichůdné reakce, jako jeho poslední film Antikrist. Na MFF v Cannes 2009 získala hlavní představitelka Charlotte Gainsbourgová za svůj expresivně vyhrocený výkon hereckou cenu, avšak zároveň tam skandální snímek obdržel od ekumenické poroty i zvláštní „anticenu“ za nenávistný pohled na ženy. – Ústředními a zároveň jedinými aktéry drásavého psychologického dramatu jsou psychoterapeut a jeho manželka, kteří se v chatě uprostřed lesů snaží vyrovnat s tragickou smrtí malého dítěte. Muž se rozhodne sám vyléčit ženu z jejího žalu a depresí. V jejím podvědomí se však v důsledku vnucené terapie probudí nejděsivější démoni... – Většina dialogů v díle, rámovaném prologem a epilogem a rozčleněném do čtyř kapitol, připomíná otázky a odpovědi ze sezení psychoterapeuta a jeho pacientky. Mnoha fobiemi i depresemi pronásledovaný režisér se netají tím, že realizace filmu, v němž znovu prokázal, že neuznává žádná tabu, pro něj byla jistou formou autoterapie. Řada filmových obrazů má údajně původ v jeho vlastních snech. Diváci jsou konfrontováni s extrémně sadistickými výjevy sexuálního násilí, jakými jsou mj. krvavá ejakulace či odstřižení klitorisu nůžkami. Naturalistické exploatační krutosti, jež se místy dostávají k hranici hororového subžánru „torture porn“, dává režisér do dráždivého kontrastu s „artovými“, vytříbeně nasnímanými sekvencemi, podkreslenými líbeznou árií z Händelovy opery Rinaldo. – Zatímco ve starších Trierových titulech Prolomit vlny (1996, FP 8/97), Idioti (2002, FP 2/2003) nebo Tanec v temnotách (FP 11/2000) byly protagonistkami masochisticky se obětující mučednice, v Antikristovi Lars von Trier navazuje spíše na své pozdější podobenství Dogville (2003, FP 5/2004), v jehož závěru se pokořovaná „světice“ změní v nelítostného anděla pomsty. Žalem zlomená matka ve filmu Antikrist se pod vlivem literatury o zlu, páchaném na ženách ve středověku, sama posléze stává „ženou-čarodějnicí“. Její brutální konfrontaci s odměřeným manželem lze chápat i jako metaforu střetu Řádu a Chaosu, Kultury a Přírody, mužského a ženského principu. – Ambivalentní drama, prodchnuté filozofickou, religiózní i metafyzickou symbolikou, se záměrně vzpírá i otevírá jakýmkoli, i zcela protichůdným interpretacím. Lze v něm totiž hledat paralely se Strindbergem i s Munchem, s Freudem i s Nietzschem (který v roce 1895 napsal stejnojmennou knihu). - Antikrist je věnován Andreji Tarkovskému. Tato dedikace však u šokovaného publika v Cannes vyprovokovala smích a pískot. – Na rozdíl od většiny zemí, v nichž je snímek Antikrist přístupný až od osmnácti let, stanovil český distributor přístupnost od patnácti let, což je vzhledem k explicitě obsahu neuvážené.
–tse-, Filmový přehled 2010/1
