Chaotická Ana

Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu.

Rozhodně zajímavé, ale i dost vyumělkované a nesourodé. Nejde o to, že jsem neprohlédl všechny režisérovy záměry, ale nemělo to na mě tak velký citový dopad jaký asi mělo mít. Přitom věřím, že pro autora (podle závěrečného věnování) šlo asi o dost osobní záležitost. Sex a Lucía byl podobně neuchopitelný film, ale nějak držel víc pohromadě.

Julio Medemovi trvalo přesně čtyři filmy, než mě Chaotickou Anou dostal do skoro filmového nebe. Moc jsem neočekával, ale výsledek daleko předčil moje očekávání. Podařilo se mu natočit film, který je skoro dokonalý. Film tajemný, s naprosto úžasnou hudbou, atmosférou a vším, co k něčemu tak vyjímečnému patří. A kdyby se mu v životě už nic nepovedlo, tak jen za tenhle kousek si ho z režisérské topky hned tak nevymažu.