Motocyklové deníky

Ve snímku Motocyklové deníky vychází brazilský režisér Walter Salles vstříc neutuchajícímu kultu zdánlivě idealistického revolucionáře Ernesta Che Guevary (1928-1967), jenž je zejména v Latinské Americe dosud považován za idol (někdy bývá kvůli "mučednické" smrti dokonce srovnáván s Ježíšem). Tvůrci ovšem nezachycují jeho činnost neúprosného profesionálního revolucionáře, rozsévajícího zkázu v různých zemích Latinské Ameriky a Afriky, nýbrž dobu jeho zrání a jeho přerodu z "obyčejného" středostavovského studenta medicíny v instinktivního (zatím neuvědomělého) zastánce chudých, vykořisťovaných a bezmocných. Změnu v Guevarově smýšlení způsobila podle filmových tvůrců jeho cesta napříč jihoamerickým kontinentem, jež se uskutečnila v roce 1952. Tehdy třiadvacetiletý medik se vydal na nevšední dobrodružství s o něco starším přítelem, biochemikem Albertem Granadem, na staré motorce přezdívané eufemisticky Mocná. Road movie sleduje putování dvojice kamaradů a spolu s nimi objevuje krásy různých zemí a rozmanité přírody, ale zejména i jejich obyvatele. Mladíci ujedou a místy i ujdou od ledna do července 1952 okolo dvanácti a půl tisíce kilometrů, přičemž stráví nějakou dobu prací v amazonském leprosáriu. - Walter Salles sice akcentuje události, jež vedou k Ernestově ideové proměně (setkání s komunistickým párem nebo se zbídačelými původními obyvateli země Indiány), ale přináší i epizody, blízké věku hrdinů, zachycující určitou jejich naivitu, touhu po dobrodružství i po sexu. Díky tomu i díky spontánním hlavním představitelům získává na svou stranu publikum i kritiky. Přitom je však zapotřebí mít neustále na paměti, kým se nakonec sympatický hrdina stal. Vizuální stránku doprovází komentář z Guevarových tehdejších deníků, jež se spolu s Granadovou knihou staly výchozím materiálem pro scénář. - Snímek chtěl původně natočit italský novinář Gianni Mina jako dokument, v němž by se starý Alberto Granado vydal ve stopách dávné cesty. Později měl dílo režírovat Argentinec Luis Puenzo, avšak producent Robert Redford, který vstoupil do projektu, si vybral Waltera Sallese. Snímek byl dokončen díky finanční podpoře britské společnosti FilmFour. - V závěru se na plátně kromě sociálních fotografií obyvatel Latinské Ameriky objeví skutečný starý Alberto Granado. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2006/2