Marie Stuartovna

Tragickou operu Marie Stuartovna, která měla v původně zamýšlené podobě světovou premiéru v milánské La Scale 30. prosince 1835, provázel od počátku neblahý osud obdobně jako kdysi její hlavní hrdinku. Na samém počátku ji její tvůrce Gaetano Donizetti zkomponoval pro svou oblíbenou zpěvačku Giuseppinu Ronzi De Begnis, ale když se dílo zkoušelo v neapolském divadle San Carlo, zasáhl sám král a z politických důvodů představení zakázal. Donizetti se tedy rozhodl, že svou novou operu přepracuje a do partitury včlenil dost odlišný příběh. S novými recitativy a dalšími změnami se pak důkladně předělaná Marie Stuartovna poprvé dávala v Neapoli 18. října 1834 pod názvem Buondelmonte. Proslulá primadona 19. století Maria Malibranová se však nedala politickou mocí odstrašit. Byla tak okouzlena tématem Marie Stuartovny, že prosadila Donizettiho původní lyrickou tragédii v milánské Scale. Mezzosopranistka nic nedbala na předepsané úpravy cenzury a bohužel docílila jen toho, že opera byla opět zakázána místními úřady. Její oživení nastalo teprve ve 20. století, kdy Marii Stuartovnu uvedli v roce 1958 v Donizettiho rodišti Bergamu a opera se rychle vrátila na světová zpěvoherní jeviště. Donizettiho operu o třech dějstvích Marii Stuartovnu, jejíž libreto vytvořil podle tragédie Friedricha Schillera skladatelův přítel Giuseppe Bardari, využil ve svém filmovém zpracování pro bratislavskou televizi v roce 1988 režisér Petr Weigl. Originálně přistoupil ke kombinaci mluveného Schillerova dramatu s Donizettiho hudbou. Hledal přitom návaznost mezi oběma uměleckými díly, přičemž hudební části slouží k citovému umocnění spletitého příběhu, zobrazujícího zranitelnou ženskou duši. Česká televize