Pianistka

Koprodukční snímek rakouského filmaře Michaela Hanekeho Pianistka je drásavou psychologickou studií zvráceného charakteru, ničícího v domnělé sebeobraně vše okolo sebe. V linii jednoho trendu současného umění dílo záměrně provokuje svou otevřenou sexualitou, přičemž zdůrazňuje abnormalitu a perverzi. Jeho předlohou se stala kniha kontroverzní rakouské spisovatelky Elfriedy Jelinekové, zjevně vycházející z autorčiných vlastních zkušeností. - Sebevědomá a upjatá profesorka klavíru na Vídeňské konzervatoři Erika Kohutová zdánlivě žije jen pro hudbu. Ve skutečnosti však staropanenská žena hledá únik před zmarněným životem v trýznivých sexuálních perverzích (navštěvuje pornoshopy, zohavuje se a je voyeurkou). Jako zmrzačená bytost se nedokáže poddat ani nabízejícímu se vztahu s mladíkem, který se do ní zamiluje. Zpočátku nad sebevědomým Walterem dominuje, svým patologickým pojetím sexu ho však znechutí. I on však zčásti podlehne nepřirozené vazbě a začne ji týrat. Ženina osobnost se zhroutí po vynucené souloži... - Tvůrce jasně pojmenovává kořeny Eričina patologického chování. Kromě neukojené umělecké ambice (místo sólistické dráhy jen pedagogická činnost, byt' na vysoké úrovni) je to zejména vztah k panovačné a posedle starostlivé matce, která stárnoucí dceři nikdy nenechala ani trochu volnosti. Snímek je postaven na protikladu „vznešené" hudby a „nízkého" živočišného sexu. Zároveň se opírá o strhující herecké výkony ústřední trojice, Isabelly Huppertové, Annie Girardotové (jež se u nás objevuje na plátně poprvé jako opravdu stará žena) a vycházející hvězdy francouzského filmu Benoita Magimela. Otevřené exponování sexuálních praktik však vzbudilo značně rozporné přijetí, zvláště když snímek získal tři ocenění v Cannes. Tomáš Bartošek Filmový přehled 2001/9/19, Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled