Isabelle Huppert

vyrůstala ve Ville d’Avray jako nejmladší z pěti dětí majitele továrny na výrobu trezorů a učitelky angličtiny. Studovala ruštinu a orientální jazyky na Faculté de Clichy a krátce působila jako učitelka ruštiny. Herecké vzdělání si osvojila na konzervatoři ve Versailles a u Antoina Viteze v Národní konzervatoři dramatického umění v Paříži. Od počátku 70. let sbírala profesionální herecké zkušenosti v televizi, ve filmu a na divadle. V roce 1973 se poprvé představila na scéně pařížského divadla Petit Odéon ve hře Přijde příští léto?, v Café-Théâtre vystupovala se svými sestrami ve hře Jacka L’Eventreura Pravdivý příběh a v roce 1974 ji angažoval Robert Hossein do dramatizace románu Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana, inscenované v Remeši. S Molièrovým Lakomcem se zúčastnila turné po amerických univerzitách. Její první výraznější filmovou rolí byla švýcarská malířka a zpěvačka, jejíž umělecký vývoj naruší během 1. světové války schizofrenie, v psychologickém dramatu Aloïse. Mezinárodní úspěch a Cenu BAFTA 1977 jí vynesla úloha introvertní Beatrice v Gorettově dramatu Krajkářka. Zdánlivou netečnost, snadnou zranitelnost a trvalý neklid promítá Huppertová téměř do všech svých postav, ať už se jedná o hrdinky přepisů slavných literárních děl (Dáma s kaméliemi, Paní Bovaryová), nebo o jiné postavy z minulosti (Sestry Brontëovy, Violette Nozièreová) či současnosti (Loulou, Zachraň si kdo můžeš [život], Malina). Zájem o ni projevují významní filmaři. Jako protagonistka řady filmů režiséra Clauda Chabrola získala herecké ceny na prestižních festivalech: údajná vražedkyně, o jejímž osudu vypovídá drama podle skutečného soudního případu z 30. let Violette Nozièreová (MFF v Cannes 1978 ex aequo), matka, která si během nacistické okupace tajně přivydělává prováděním potratů, v dalším dramatu podle skutečné události Ženská záležitost (MFF v Benátkách 1988 ex aequo), titulní hrdinka v adaptaci klasického Flaubertova románu Paní Bovaryová (MFF v Moskvě 1991), pošťačka Jeanne v tragikomedii podle novely Ruth Rendellové Obřad (MFF v Benátkách 1995 ex aequo). Ze třinácti nominací na Césara obdržela tuto sošku pouze jednou (Obřad). Dále získala Cenu za ženský herecký výkon na MFF v Cannes 2001 za titulní postavu staropanenské profesorky vídeňské konzervatoře Eriky Kohutové, hledající únik před zmarněným životem v trýznivých sexuálních perverzích, v Hanekeho dramatu podle románu Elfriede Jelinekové Pianistka. Na Berlinale 2002 byla oceněna spolu s ostatními herečkami z filmu 8 žen. Její dílo bylo mj. oceněno Donatellovým Davidem (2003), Evropskou filmovou cenou (2009) a na MFF v San Sebastiánu (2003), Benátkách (2005), Montrealu (2008) a v Karlových Varech (2009). Její starší sestry Elisabeth (nar. 1948) a Caroline (nar. 1950) Huppertovy jsou známými režisérkami. Manželem a otcem jejích tří dětí je režisér Ronald Chammah, nejstarší z nich Lolita Chammahová je také herečka. -fik-, Filmový přehled 2010/10