Uloupená hranice

Opravdu krásný film, který měl to štěstí, že se vešel do dvou let mezi konec války a vítězný únor 1948. Není proto zasažený komunistickou propagandou a působí hodně autenticky. Výborné výkony tu odvedli Miloslav Holub, Eduard Linkers a v netypicky dramatické roli i Saša Rašilov. Pan reźisér Jiří Weiss se hned na počátku své kariéry opravdu vyznamenal a podílel se i na scénáři. Protože patřím k zastáncům názoru, že jsme se měli bez ohledu na všechno bránit se zbraní v ruce prožívám filmy jako je tento (nebo třeba Dny zrady) asi víc než je zdrávo. Na tuto část naší historie a na některé naše tehdejší představitele mám VELMI vyhraněný názor! A tenhle film se mi opravdu moc líbí i když u něj skřípu zuby.

Velice dost dobrý film, kdy se bojíme o životy hrdinů a přitom víme, jak všechno dopadne. Stovky let žili pohromadě lidé německé a české národnosti.A přijde šílený kašpárek a svými řečičkami zblbne celý národ. A soused-čech, který žije v sousedství,již pro němce není partner. Chlapi, hrdinové, kteří byli připraveni nasekat náckům do kožichu nějaké olovo,naši měli velkou obranu, pomáhaly jim betonové bunkry od projektanta Bechyně, musí nakonec ustoupit. Češi věděli, na jaké straně stojí ale rodiny, které byli krví promícháni, musí si nejdřív vyjasnit svoje problémy a některé to řeší, oběšením.L.H. Struna v jedné ze svých dobrých rolí, film nestárne a dá se na něj stále dívat...

Jako dítě jsem tento film nechápal. Některé scény mi hlava nebere ani dnes. V celkovém konceptu jde však o velmi dobrý film. Jen ta hudba tam nemusela kvičet v jednom kuse. Herci zahráli výborně. Takže lze snímek doporučit.

Film mého dětství, přesto bez úbytku kvality z mého pohledu. Máme tak možnost díky hereckým výkonům, především Rudolfa Deyla ml. udělat představu jakou tíhu a krizi vyvolaly nacionalistické a následně nacistické skupiny sudetských Němců. Konflikty ve smíšených rodinách a také zradu státních zájmu většiny německých spoluobčanů v hranicích Českioslovenska. Děj je strhující a dokazuje v tomto směru vysokou kvalitu réžie Jiřího Weisse a přes poměrně jednoduché technické vybavení filmového štábu i můžeme sledovat ihodnotnou práci kameramana Jana Rotha.