Sen noci svatojanské

Jedno z vrcholných děl Jiřího Trnky, širokoúhlý loutkový film Sen noci svatojan ské (1959), je svébytnou adaptaci známé hry Williama Shakespeara, situované do červnové noci, kdy se poblíž Athén odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí. Tyto odlišné světy se střetnou v lese plném kouzel a všechny postavy tu prožiji své snové dobrodružství. - Jiří Trnka s pomocí Jiřího Brdečky upravil dramatickou předlohu pro potřeby loutkové hudební pantomimy. Oproti původnímu záměru však byl nakonec nucen doplnit místa se složitým dějem komentářem (pozdější verze pro USA z roku 1961 byla doplněna o kompletní dialogy a komentář namluvil Richard Burton) Obtížný úkol - vytvořit Shakespeara téměř beze slov - se podařil i díky hudbě Václava Trojana, který pracoval už na hudebním doprovodu k představení této hry v divadle Uranie (1943) a na její rozhlasové dramatizaci (1952). Hudba Z filmu později posloužila i pro baletní představení (za balet lze ostatně považovat i Trnkův film) Státního divadla v Brně, zachycené později ve filmu Sen noci... (1985). - Mimořádný projekt vyvolává i po letech úctu a obdiv. Samotné natáčení trvalo téméř dva roky a jde o realizačně nejnáročnější u nás vzniklý animovaný film. Obsahuje výpravné, převážně exteriérové scény s četnými detaily (například na plášti královny Titánie se pohybuje více než sto drobných objektů), velký počet triků a množství tanečních scén. Sen noci svatojanské byl natočen na formát CinemaScope (přičemž souběžně vznikala pro jistotu i klasická verze) a stal se tak prvním širokoúhlým loutkovým filmem na světě. Navzdory počáteční skepsi se snažil Trnka nezvyklého formátu tvůrčím způsobem využít a podtrhnout výtvarnou monumentalitu díla. Zajímavé je časté rozehrávání paralelních dějů v různých částech plátna, nebo naopak "zamaskování " částí obrazu. Použity byly i nové, realističtější materiály pro výrobu loutek. V Trnkové studiu se opět sešli nejlepší čeští animátoři, v té době většinou už pracující na vlastních projektech. Jako elévka mezi nimi začínala i pozdější významná animátorka a režisérka Vlasta Pospíšilová (za svobodna Jurajdová). - Dokumentarista Václav Táborský Zaznamenal průběh příprav a natáčení v krátkém snímku Skutečnost noci svatojánské, který je nyní připojen jako předfilm. Autor/Zdroj: Hokr Ondřej/Filmový přehled Inscenačně nejnáročnější a nejambicióznější projekt Jiřího Trnky je svébytným příspěvkem ke sporům o filmové adaptace Shakeapearových děl. Letní vyprávění plné záměn, v němž skupinka milenců i vystrašení divadelní ochotníci zbloudí v nočním lese plném matoucích kouzel. Trnka pojal jako výsostně poetickou podívanou. Dílo umocněné nezapomenutelnou hudbou Václava Trojana bylo na jedné straně obdivováno, na druhé však osočováno z nesrozumitelnosti. Proti autorově vůli byl proto do filmu dodatečně dodán komentář básníka Josefa Kainara, namluvený Rudolfem Pellarem, Kdo ví, zda pak pracující masy film pochopily lépe… KOUZLA Z TRNKOVA FILMU Trnkovu Snu noci svatojánské patří v českém i světovém filmu řada historických prvenství. Natáčelo se několika kamerami současně: na standardní formát i pro široké plátno (nedávno vyvinutý CinemaScope). K výrobě loutek byly poprvé využity "moderní" materiály modurit a latex. Vedle nebývalého množství triků a loutkových protagonistů film odborníky fascinoval také tehdy nejdelším záběrem v dějinách animace (úvodní scéna má na CinemaScopu kolem 120 metrů, což znamenalo naanimovat asi šest tisíc okének s pěti aktéry "v jednom kuse"). Autor/Zdroj: /Cinema