Pyramida hrůzy

Vždy mě dostane historické údobí devatenáctého století, kdy začíná moderní věk, století páry. Navíc prostředí Londýna v roce 1870, svět starobylých uliček a záhadné koleje, kde všude ožívají předměty, sošky, vše vlivem tajemné sekty stoupenců egyptského boda Osirise, která své protivníky odstraňuje roztokem, který vyvolává děsivé halucinace. Zaujme i první pokus o počítačovou animaci v celovečerním filmu tehdy neznámého Johna Lassetera, kdy skleněný rytíř vystoupí z kostelního okna.

V něčem dětský, v jiném i "dospělácký", ne zrovna výpravný, ale celkem slušný dobrodružný film. Chvíli trvá, než se děj rozjede, mohl by mít trochu větší spád, překvapivě nekončí nijak šťastně - tím spíš uvízne v paměti.

Krásný návrat o čtyřicet let dozadu, kino v Třinci, natřískáno. Při mé soukromé anketě dost lidí řeklo, že by na Sherloka asi nešlo. Totiž, kdyby naši překladatelé název jen přeložili správně jako „Mladý Sherlock Holmes“, tak by film názvem prostě nezaujal, kdežto „Pyramida hrůzy“ byl tahák. Takže snad alespoň jednou za milion let udělali ti naši překladatelé názvů krok správným směrem.   K mému hodnocení samozřejmě přičítám dvacítku, za to, jak mne to tehdy bralo, že jsem na to šel vícekrát. Dnes už vidím slabší efekty a dost kecání. Ale přesto dávám osmdesát. Nevím proč, ale postava Watsona mně štvala, tedy ne ona ale její představitel.      

Hezký film pro víkendové odpoledne při šálku čaje o páté. I když jsem ho už kdysi určitě viděla, děj se mi vůbec nevybavil a jediné, nač jsem si vzpomněla byl ten zakuklenec s foukačkou. Takže jsem koukala se stejným zaujetím jako synové, kteří to opravdu viděli poprvé.