"Profesor Poležajev" byl sovětský film, který při uvedení do našich kin, dostal titul "Delegát baltického loďstva", patrně proto, aby o to víc vynikla jeho tzv."bolševická tendence". To nebylo vůbec třeba: již touto pravicovou tendencí tak řvavou a vtíravou bylo dost ublíženo tomuto dílu, které mělo jinak mnoho uměleckých hodnot v režii a ve výkonech hlavních postav filmu. Cenzura jej propustila bez obav, ale známe to i z dneška, kdy tendence, která se podává formou pouťových vyvolavačů u komediantských bud, aby zlákali návštěvníky, tendence po vzoru mravoučných povídek rozlišovala lidi na dvě skupiny, idealistické, obětavé, vědychtivé, statečné, jemnocitné bolševiky a na sobecké, zbabělé, přihlouplé a poťouchlé jejich odpůrce, je příliš průzračná a naivní, než aby mohla být nebezpečná jen poněkud přemýšlícímu člověku.
Tak se stávají nechtěné humornými scény, které měly být asi smrtelně vážné: Profesor Poležajev přednáší bolševickým námořníkům na válečné lodi ve chvíli, kdy se na petrohradských ulicích střílí, o fyziologii rostlin a oni mu naslouchají v ustrnutí, jak si asi představujeme náhlé usnutí všeho živého v zámku "Šípkové Růženky". A přes to vše má film své klady. Předně základní ideu, pojatou ze stanoviska obecně lidského, jak člověk vědec, zestárlý ve službách vědy a zkrušený neuznáním dovede své vědění a své poslední síly obětovat myšlenkám, jimiž se domnívá sloužit blahu lidu a vlasti. Ovšem takový Poležajev by mohl být stejně demokratem, fašistou nebo náboženským zanícencem a nebyl by věru méně úctyhodný.
Převedeno do tendenčního filmu, znamená to jen šablonu přetřít jinou barvou. Druhým a největším kladem filmu, pro který se dá nejvíc litovat jeho přehodnocení neodytnou tendencí, je režie (až na uklouznutí při zmíněné scéně na lodi) a hra hlavních představitelů. Profesor Poležajev Nikolaje Čerkasova, je vzácný typ člověka, který nezpyšnělého slávou, s krásnou prostomyslností oddaného práci a službě myšlenky, kterou považuje za dobrou, chvílemi stařecky dětinského a umíněného. Vedle něho jeho družka Marie Alexandrovna v podání Marie Domašové, žena oddaná, mírná a věřící. I sovětskému komisaři Bočavovi propůjčil Boris Livanov mnoho lidsky sympatických rysů, jako je jímavá prostota námořníka Alexandra Melnikova. Vedle nich bezpočet různých lidských typů, rozlišených povahou a poměrem k hlavní myšlence filmu, jak to dovedou vytvořit jen velké ruské filmy.
