Hříšní lidé města pražského

Hříšní lidé města pražského jsou bezesporu naším kultovním seriálem v oblasti detektivního žánru. Nicméně některé povídky jsou lepší, jiné o nějaký ten stupeň slabší. V hlavně mi nejvíce utkvěl právě tento příběh, který považuji za nejlepší z celé série. Stejně jako v případě pokračování (Panoptikum města pražského) a povídky "Letní přeháňka", je zde hlavním vyšetřovatelem pan Mrázek v podání sympatického Františka Filipovského. Nenásilný, ale přesto přísný a cílený způsob vyšetřování chytrého pana detektiva pomůže usvědčit vraha dlouho nevyjasněného zločinu. U této povídky oceňuji, že byla tzv. "z lidu", tzn., že do ní nebyla zapojena žádná politika ani peněžní machinace, že šlo skutečně o typickou kriminálku z běžného života. Zcela zaslouženě uděluji deset bodů.

Sólo pro detektiva Mrázka. Sám prošetřuje tři roky starý neuzavřený případ vraždy a i po tolika letech vraha vypátrá. Tak to si zaslouží obdiv a uznání, což se nakonec opravdu stane. S velkou slávou detektiv Mrázek odchází do důchodu. Opět velice atmosferická detektivka, která by mohla být vzorem.

Detektiv Mrázek jde do důchodu, ale nechce jen tak sedět a nic nedělat, veme starej případ a pustí se do něj. Překvapivě temný a trochu jinak podaný díl. Jasně vraha zas usvědčí tak nějak "rychle a lehounce" ale zde o to tolik nejde. Zajímavej konec a celková nálada tohoto dílu 85%.

Tenhle díl jsem měl od malička nejradši a vždycky mě v paměti utkvěly kývající se nohy oběšeného Soukupa. Mrázek otevírá nevyřešený případ vraždy ženy v Souhradicích a zakousne se do něj takovou silou, že i sám rada Vacátko má o něj starost, aby něco nezvoral a nebyla z toho nakonec ostuda. Co zde předvádí Zdeněk Liška je nekonečný soundtrack, který v hlavě zanechává nesmazatelnou stopu.