Hříšní lidé města pražského

Taková Kriminálka Anděl před padesáti lety. Ne, samozřejmě, dělám si legraci. Detektivní klasika bez počítačů a mobilních telefonů, kde šlo o souboj inteligence mezi kriminalisty a kriminálníky. Užila jsem si všechny herecké scény představitelů již neexistující generace. Co mi vyloženě vadilo, tak hádající se scéna v akademii, dle mne byla zbytečná a příběh nikam neposouvající.

Daktyloskopie je obor, na kterém je stavěno mnohé usvědčení pachatelů. Neexistuje, aby měli dva lidé na prstech stejné rýhy. Co by se stalo, kdyby se to přeci jen někde prokázalo, nám ukazuje už čtvrtý případ ze čtyřky, které mnohé neskonale vyděsí. Je nalezen vykradený trezor zkušeným kasařem, jehož nalezený otisk prstu z prasklé rukavice patří vězni na Borech, který je už několik let zavřený. A poprask je na světě. Že to nakonec dobře dopadne je již předem jisté, ale přeci jenom je trefně poukázáno na fakt, jak se všichni po takovém zjištění pořádně zapotí.

Tohle nemělo chybu, na místě zločinu se najde otisk chlapa, kterej, ale sedí v lochu a rozjede se vyšetřování a vtipné momenty. Měl to kasař Fanouš Pecháček holt dobře vymyšlený:-)