Dnes v jednom domě [TV minisérie]

Je to zajímavé a možná i   trochu zvláštní. Stejný   režisér a hodně podobná   herecká sestava (Vinklář,   Menšík, Sovák, Abrhám,   Somr, Adamíra, Hanzlík,   Hlaváčová, Šulcová aj.)   jako v seriálu BYL JEDNOU   JEDEN DŮM a i když je odstup   ve vzniku obou věcí pouhých   pět let, je to bohužel   kvalitou úplně někde jinde!   Možná jsem zbytečně   přísný, ale od pana   Františka Filipa jsem byl   vždycky zvyklý na   prvotřídní práci a tohle   mi přišlo jako jedna z těch   nejslabších věcí, které   jsem od něj viděl. Abych byl   ale spravedlivý, pořád je   to určitě koukatelné a   obsahově dobře propracované   a já bych tomu určitě dal   přednost před současnými   seriálovými ubohostmi jako   ELISKA A DAMIÁN, ZALEZ DO   SPACÁKU, LEŽ NA PLÁŽI ap.

Znovu platí, že staří   čeští herci dávali maximum   svého umění i do   sebevětších blbostí,   takže i tady můžeme   zaznamenat krásné etudy v   podání Dany Medřické nebo   Vlastimila Brodského. V   některých momentech i celkem   vtipné hlášky (Josef Somr:   „No podívejte, já vim, že   moje dcera není žádná   Afrodita, konečně je po   matce, že… ale figuru…   ne?... figuru má pěknou,   ne?“). V sedmém díle   ovšem s totálně úchylnou   účastí Vladimíra Menšíka   v jakési socialistické   televizní soutěži. Jako   celek bezzubá sídlištní   nuda, v níž ani oblíbené   spojení Kolářová-Hanzlík   nefunguje. Zbytečný seriál   a z dnešního pohledu   zapomenutíhodný.

Jeden z několika seriálů o   kterým nemám zdání proč   byl natočen a spousta   dobrých herců, kteří v   něm hrají, asi ani sami   neví koho hrají a co hrají.   Prostě je to seriál   zbytečný a zabírá místo   ve skladování. Já vím, že   kdysi vyřazený filmový   materiál se používal nevím   snad do nití, tam by se   hodil.

Koukatelný seriál o lidském
Koukatelný seriál o lidském   snažení, o radostech a   starostech, toužení,   výhrách, prohrách,   láskách, neláskách,   zkrátka o životě   obyčejných lidí na jednom   sidlišti 70. let 20.   století. Díl od dílu je to   o jednotlivých osudech o   jednotlivých lidech. Je to   seriál typu současného   seriálu Ulice, akorát není   tak dlooouhé jako ulice. Je   to seriál akorát tak   dlouhý, aby vystihl prostý   život.

V díle   č. 7 se Oto Pilich   zůčastnil soutěže (tehdy   velice populární   soutěže) Deset stupňů ke   zlaté, která tehdy   skutečně hodně lákala   diváky k obrazovkám a oni   pak svým soutěžícím   drželi palce.
 
  http://www.fdb.cz/film/deset-s   tupnu-ke-zlate/67158

Tohle ani za trest...
...a myslím to naprosto   vážně:-)) Tento seriál se   tváří jako pokračování   seriálu Byl jednou jeden   dům, neodehrává se v době   okupace v pavlačovém   činžáku, ale v moderní   (tedy pro dobu vzniku - 70.   léta) době v novém   paneláku. Je prolezlý   ideologií, budiž, to bych   ještě strávila, holt to   většina tvorby, ale tak   nezáživný děj, to byla   naprostá katastrofa! Každý   díl byl zaměřený na jednu   rodinu z panelového domu,   jednotlivé epizody měly   strašně dlouhé dialogové   scény např. v jedné   místnosti, kdy postavy už s   prominutím často kecaly   nesmysly a děj se absolutně   nepohnul dopředu. Ani taková   kapacita, jakou byl bezesporu   pan Lukavský, tento seriál   nezachránila, i ostatní   herci, kteří zde hrají,   jsou výteční, ovšem zde   byla chyba už v prvotním   scénáři a ten sebelepší   herecké obsazení nemohlo   zachránit. Jediný díl jsem   nedokoukala do konce, nešlo   to...ty předlouhé dialogy   naprosto otrávily. Jen si   matně vzpomínám, že pan   Menšík v rámci své postavy   soutěžil v Deset stupňů ke   zlaté a to jediné bylo   ještě koukatelné, ale víc   jak jeden bod vážně dát   nemůžu, protože sledovat   tento seriál po druhé by byl   pro mne fakt trest.