Otázka zní proč, když postavy, jako je kupříkladu matka malé Moonee, jsme už viděli jinde? Děti, které občas mluví jako dospělí, taky nejsou ve světě stříbrného plátna žádnou novinkou. A nějaký ten biják bez závažnějšího konfliktu jistě taky dokáže každý jmenovat. Ani se nejedná o první případ, kde by protagonisté bydleli na nějakém neobvyklém místě. Tady je tím místem motel nedaleko Disney Worldu na Floridě, jenž býval kdysi obývaný výhradně turisty. V tomto státě jsou i aligátoři, nicméně tento biják žádného neukáže ani na zlomek vteřiny. Škoda.

Zato si užijeme malé, zhruba šestileté Moonee (je Američanka a jak víme, jejich jména ho*no znamenaj), která se se svými rovněž malými kamarády toulá kolem resortu, kde bydlí, plive na auta sousedů, baští zmrzlinu, vypíná elektřinu, občas něco pokřikuje, občas si pobrečí, občas něco zapálí … prostě se jen tak nezávazně a bezstarostně poflakuje. To děti většinou dělávají. I ty, které mají za matku někoho, jako je Halley (Bria Vinaite). Ta je svým způsobem sama ještě dítě, a přesto už má pokérovaný hrudník, což jí na sympatiích rozhodně nepřidává! Není divu, že má problém s placením nájmu, a tak sem tam prodává parfémy, sem tam kradené lístky a sam tam se nepřekvapivě i ku*ví.

Naprostý opak své kamarádky Ashley (Mela Murder), která si uvědomuje, že má nějakou zodpovědnost, a také má dobré srdce. Třetí nejvýraznější postavou tohoto příběhu však není ona, nýbrž správce Bobby, který má svou práci evidentně rád, přestože tedy ne všichni nájemníci jsou spolehliví. Není to žádný mrzout – rozumí i legraci. Včetně té, kdy vám někdo připlácne na sklo zakrvácenou vložku. Někdy může spíše působit dojmem měkoty, leč když je zapotřebí, dokáže všechno „diplomaticky“ vyřešit. Ať už se jedná o kolem se potulujícího pravděpodobného pedofila nebo nahou ženu opalující se u bazénu. Willem Dafoe z něj učinil de facto klíčovou figuru, jelikož na sebe pokaždé strhne pozornost. A divák se prostě nemůže netěšit, až se zase objeví na plátně.

A určitě to není jen proto, že The Florida Project jinak svádí dohromady především debutující/začínající herce a neherce. Sice se tu objeví taky Caleb Landry Jones, ale na jeho účast si tak dva týdny po zhlédnutí zřejmě už ani nevzpomenete. Režisér a scenárista Sean Baker dokázal zajistit slušnou atmosféru a z řemeslného úhlu pohledu rovněž odvedl dobrou práci. Avšak vždy ošemetné vedení dětských herců v nejdůležitějších momentech tak docela nezvládnul. Tím se totiž odlišuje nějaká přirozenost od skutečného talentu. A Brooklynn Kimberly Prince v tomhle zkrátka není Quvenzhané Wallis.

The Florida Project obsahuje podle očekávání i několik lyrických scén, které fungují velmi dobře. Závěrečný příchod mohl celý snímek stylově uzavřít, jenže nejde o Hollywood, a tak opět sází na rádoby umělecký alibismus, jaký si v tomto případě pomalu vynucuje pokračování. Každý rok se holt objeví nějaký nezávislý film, o kterém někdo prohlásí, že „je jedním z nejpůsobivějších a nejupřímnějších“. Tentokrát za to snad mohou přímo ty děti, které lákají i v případě televizních reklam, přestože jsou třeba na auto, která – jak známo – děti řídit nesmějí. Nezřídka to pak vypadá, že ostatní takový názor jen slepě následují, než aby se sami nad daným projektem zamysleli a možná zjistili, že ve skutečnosti není až tak působivý nebo originální, jak ten někdo tvrdí. Přestože nějaké své kvality tedy určitě má.

FOTO: Aerofilms