FDb: Je tady dneska někdo, s kým jste se od původní premiéry Kytice v roce 2000 neviděl?
F. A. Brabec: Těžká otázka. Ale pravda je, že hodně dlouho jsem neviděl Dana Bártu. Ale ta komunita těch filmařů je pořád uzavřená. To je komediantská společnost, takže ty asistenty, asistentky, maskérky a kostymérky člověk potkává pořád. Ale vlastně jsem neviděl Aničku Bezouškovou. Její maminka Martina Bezoušková, dříve Gasparovičová, hrála v té úvodní baladě matku a na natáčení si vzala svoji dceru, které byly v té době tři nebo čtyři roky. Tak tu jsem od té doby neviděl.

FDb: Jak probíhala v případě Kytice ta digitalizace?
F. A. Brabec: My jsme to dělali v České televizi. A dělali jsme to způsobem, který jsme použili i u jiných filmů, které jsem tam přepisoval. To znamená, že já chci mít kompletně staženou pozitivní kopii, která šla v kinech, na levé obrazovce, a tvrdě vyžaduju, aby ta pravá obrazovka vypadala stejně, jako ta levá, původní. Někdy je to velice těžké, protože ten digitál umožňuje tak strašné výkyvy, že vám může celá Polednice zfialovět nebo zrůžovět. Je to velice citlivé, ale ti kluci to udělali perfektně. Musím je pochválit.

FDb: Počítám, že jste vůbec neuvažovali o možnosti film remastrovat v rámci Národního Filmového Archivu, kde využívají podle všeho dost zvláštní metody, proti kterým protestovali a protestují například Jaromír Šofr a Jiří Menzel?
F. A. Brabec: Já vůbec nerozumím tomu, proč si ti žijící tvůrci k tomu nesednou a těch pár týdnů si u toho neprosedí. Já jsem ani s nikým nediskutoval o tom, že by to bylo jinak. Všechno jsem si rozhodoval sám. A dneska všichni potvrdili, že viděli úplně stejnou Kytici. Takže nerozumím tomu, jestli si to třeba ten ústav dělá někdy po večerech, když ten kameraman nemá čas. Protože je slušnost ho oslovit. A když to není žijící osoba, tak by podle mého názoru měla být povinnost zachovat ten původní tvar v poměru jedna ku jedné.

FDb: Kytice byla v kinech nakonec velice úspěšná (podle producentky Deany Jakubiskové-Horváthové ji vidělo v kinech přibližně 700 000 diváků – pozn. aut.), přestože spadá do hodně specifického žánru …
F. A. Brabec: To ale v té době nikdo nevěděl. To byl pro Deanu po tom roce promítání takový velký dárek, protože ona je stoprocentní producent. Já z toho nemám ani jednu korunu. Ale vůbec mi to nevadí a nemám s tím problém. Já se živím reklamou. Vždycky jsem to chtěl mít rozdělené tak, že film je proto, abych si užíval a svobodně si hrál. Proto jsem vyprovokoval Jízdu, proto vznikl Král Ubu a Kytice. Proto vzniknul Krysař za čtyřiadvacet hodin …

FDb: A jak to bylo s Vánočním kameňákem?
F. A. Brabec: Tak řeknu to upřímně, doma mi bylo trochu smutno. Zjistil jsem, že jsem od filmu V peřině čtyři roky netočil. A režisér je prostě ješitná osoba. A když vám někdo řekne: „Všechno je zajištěné a zaplacené, ještě ti dáme tolik a uděláme tohle …“. Tak si říkáte, že je skvělé, že zase budete režírovat. Jmenuje se to režisérská ješitnost a budu upřímný, máme čtyři děti a ty peníze se taky hodí, ačkoliv hlady bychom nepošli. Ale on ten plac je krásný a střižna je nádherná. Zvukové dokončovačky a hudební skladatelé a zpěvačky … To je prostě pro mě krásný rok. A ten Vánoční kameňák byl už komplet připravený. Já jsem nemusel dělat v podstatě vůbec nic. Uvědomte si, že u Kytice jsem mlátil na dveře u několika producentů a nikdo ji nechtěl. Máj jsme s Milošem Remeněm připravovali dva roky. To jsou naše projekty, které se rodí komplikovaně. A když někdo přijede několikrát za mnou na náš barokní mlýn, tak prostě ješitně řeknete, že si to natočíte.

FDb: Proč vybral za režiséra a kameramana zrovna vás? Přeci jen Vánoční kameňak je ve srovnání s vašimi ostatními filmy hodně jiná podívaná …
F. A. Brabec: Pan producent Pavel Pásek mi přesně řekl, proč chce mě. Chtěl Vánoční kameňák pozvednout obrazově. Říkal: „Já chci obrazovej americkej doják.“ Ale ten scénář prostě nebyl úplně špičkový a asi jsem měl pravdu v tom, že tím, že to sluší herečkám, neuděláte ten obsah. Takže za mnou přišel proto, že chtěl z Kameňáku udělat americký biják. Ono to ale nejde. Ale Pavel Pásek má pochvalu, že se o to alespoň pokusil, i když taky tušil, že je to asi krok vedle. Kameňák chce lidi, kteří znají jednoduchý princip toho vyprávění a já to komplikuju.

FDb: Přijal byste nabídku režírovat film, kdybyste zároveň nemohl dělat i kameru?
F. A. Brabec: V současné době už asi ano, protože poslední dva filmy a poslední dva roky na reklamách si za švenkry a druhé kameramany beru svoje studenty z Filmové Akademie Miroslava Ondříčka v Písku. A musím říct, že posledního půl roku jsem z nich úplně nadšený, protože mě zastupují velice dobře. A protože u mě pět let studovali, jsem to vlastně skoro já. (úsměv) Takže teď už bych si to uměl představit.

FDb: U nás to asi bude takřka nereálné, ale v Americe je běžné, že se kromě digitalizace převádějí i starší hollywoodské klasiky a velkofilmy do 3D. Nemyslíte, že by Kytice ve 3D byla ještě úžasnější?
F. A. Brabec: Nechci se vytahovat, ale jsem asi průkopník 3D v České republice, neb jsem natočil film V peřině, a potom ve 3D záznam divadelního představení Carmen ….

FDb: Právě proto se ptám …
F. A. Brabec: Ano, ano. No, a myslím si, že tím taky český film ve 3D skončil. Teda kromě Jana Němce, který to natočil na foťák a úplně mimo. Ale Honza byl vynikající tvůrce a máme ho rádi, takže mu to odpouštíme. A já osobně si 3D neumím představit už vůbec. Nechodím do kina, takže nevím. Ale dneska mě po filmu všichni chválili. Možná to bylo falešné, ale tvůrce to potěší. A myslím, že nikomu v Kytici 3D nechybělo. Ani pod vodou, ani nad vodou. Divačky plakaly a chlapi byli šťastní. A taky se dneska všem líbily lokace. To je až komické. Ale na druhou stranu člověka těší, že zachoval i pro další generace stav české krajiny, nebo jak to nazvat.

FDb: Jaký je váš názor na současný český film?
F. A. Brabec: Názor je takový, že jako Akademik (člen ČFTA – pozn. aut.) mám možnost si už od 20. prosince pustit přibližně 57 (!) celovečerních hraných filmů a dalších zhruba dvacet dokumentů! Se ženou (kostýmní výtvarnice Jaroslava Pecharová – pozn. aut.) jsme se chystali, že si každý den nějaký pustíme, ale vypadá to, že letos nebudu hlasovat, neb po loňských a předloňských zkušenostech, kdy jsme tím strávili tři neděle času, si myslím, že to je konec českého filmu. Protože kvantita úplně totálně přehlušila kvalitu. A to ten divák neodpustí, což je vidět i v těch návštěvnostech. Teda neviděl jsem Anděla páně 2, ale Jirka Strach je poctivý a pan kameraman Šec je poctivý a pan scenárista je poctivý. Znám je osobně a jsem rád, že divák ocení tu poctivost a držím palce těmto projektům. Ale opravdu nesnáším ty rychlokvašky, které na place nevědí, jestli herečka půjde doprava nebo doleva, a pak to považujou za celovečerák. A my profesionálové, kteří ten film děláme už nějakých čtyřicet let, to tam vidíme od třetího záběru, že ten režisér vůbec neví, co má dělat ten herec. A je to strašné.

FDb: Jak na Kytici, tak předtím na Králi Ubu jste spolupracoval s Milošem Macourkem. V čem byl jako scenárista tak výjimečný?
F. A. Brabec: On mi řekl na Králi Ubu krásnou větu: „Franto, ty jsi možná ještě větší surrealista než já.“ Moc jsem tomu nerozuměl, a tak dodal: „Ty uvažuješ tak abstraktně a absurdně, že tvoje nápady jsou ještě větší než moje nápady.“ To mi řekl člověk, který v Pane, vy jste vdova dokonale vyměňuje mozky. Ale my jsme k sobě úplně nezapadli. My jsme byli profesionální dvojice, která se neustále dohadovala. A ve finále to bylo asi o tom, že já jsem byl ve smyslu toho vyprávění ještě odvážnější než byl on. Například jsme řešili, jak spadne Linda Rybová Vodníkovi do vody. On říkal, že ten Vodník má v té vodě nakradené věci od lidí, kteří se k jezeru chodí opalovat a tak. A ona se mu líbí, a proto nařízne pilkou tu lávku, když jde ona prát prádlo. Takže se ta lávka zbortí a on si tu dušičku nechá jako svou manželku. A já jsem říkal, že je to strašně realistické. A on řekl, že ten Vodník je absurdní bytost, takže už jsme v absurdní situaci, a proto ty ostatní situace musí být realistické. Takže ta absurdita je pouze v tom, že on jako Vodník má dítě s pozemskou bytostí. A já jsem řekl: „Já nechci žádnou pilku. To je poezie, Miloši. Celé je to báseň, takže ona se na té lávce jenom zamotá.“ A on: „Jak se jenom zamotá?“ Ona bude cupitat ve valčíkovém rytmu a bude unešená těma šátečkama, pak zasvítí slunce a jí se jenom zamotá hlava. Ona mu tam spadne jako dárek, pouhou náhodou. Představte si, že jdete jenom na blbej mejdan a najednou vám tam spadne do postele nejkrásnější ženská na světě. A Miloš říká: „Franto, ty jsi absurdnější než absurdita. Tohle přeci už nejde udělat.“ Celé jsme to natočili podle té mojí verze. Pak jsem mu to pouštěl a on říkal: „To není možný, že jsi tohle dokázal. Já jsem ze scénáře nikdy nevěřil, že by se jí mohla jenom zamotat hlava.“ To byl Miloš Macourek. Že jsme se dokázali dostat ještě do větší absurdity než je absurdita. Nebo jak to nazvat. On psal i dopisy mojí ženě, že jsem strašlivý a nerozumím filmu, že vidím jenom ten obraz, že to má nějaké zákonitosti a že ať mě doma zklidní. Ten Miloš mi v té Kytici strašně pomohl. Vybíral mi verše, které měly smysl. A taky říkal: „Franto, ten Erben vůbec nebyl dobrej. To jsou takový balasty.“ Takže udělal tu selekci těch veršů. Uvědomte si, že třeba Dceřina kletba je úplně celá odříkaná! A zároveň ve Vodníkovi je asi pouze deset procent toho Erbenova textu. On byl geniální v té chytrosti a já jsem byl partner v té obrazotvornosti, který dokáže ledacos dohnat tím obrazem. Ale nebylo to jednoduché.

FDb: V Erbenově Kytici je celkem třináct balad. Ve vašem filmu jich je sedm. Nemrzelo vás potom, že jste nezfilmovali všechny?
F. A. Brabec: My jsme jich původně měli jedenáct. Na ty čtyři další už jsme měli vybrané herce i nachystané kostýmy a masky. V jedné měl hrát třeba Jirka Lábus. Všechno bylo kompletně hotové, ale paní producentka nám to škrtla.

FDb: Jak to bylo s obsazením? Přeci jen kupříkladu Dan Bárta není herec. A na druhé straně jste obsadil Stellu Zázvorkovou, přičemž se říká, že herci a herečky její generace vyžadovali i v současné době jiný přístup …
F. A. Brabec: Kytice byla úžasná v jedné věci. A sice, že nikdo netušil, co vznikne.

FDb: To asi myslíte kromě vás …
F. A. Brabec: (úsměv) Kromě mě, mojí ženy a pár lidí kolem nás. Deana řešila peníze, a aby to bylo umělecké. Ale já tam měl absolutní volnost a v té volnosti jsem nechtěl Vodníka jako pana Josefa Dvořáka, který bude mít cylindr a šosy. To by se moje žena zhroutila. A vlastně tím, jak bude vypadat Vodník, to všechno začalo. To prostě nemohl být nějaký pitomec od muziky. Stejně Polednice. Malá, hnědá, hnáty křivé ... Říkám: „Proč malá hnědá, jak se jí můžou ty děti bát? Já chci dvouapůlmetrovou!“ Proto má Bolek Polívka ještě chůdy.

FDb: Svoje filmy si děláte hodně po svém. Ale měl jste někdy nějaký vzor nebo inspiraci?
F. A. Brabec: Jasně! Valerie a týden divů. Jaromil Jireš a Jan Čuřík mě vlastně dostali na FAMU. Uchvátila mě ta výtvarná stránka a před FAMU jsem ten film viděl snad třicetkrát. Utratil jsem za něj všechno svoje kapesné, protože to byl můj absolutní smysl života. Nebo od Věry Chytilové a Jaroslava Kučery Ovoce stromů rajských jíme a Sedmikrásky. To byly úplně moje modly. V té době, když mi bylo dvacet, jsem chtěl být jako oni.

FDb: Čistě teoreticky, kdybyste měl možnost se potkat s Karlem Jaromírem Erbenem, na co byste se ho zeptal?
F. A. Brabec: Upřímně řečeno, kdyby nebylo těch patnácti knížek, které přinesla moje žena pro naše čtyři děti, tak nevím. Já jsem pořád chtěl natočit Seiferta nebo Kainara nebo Nezvala, aby to bylo větší. U Seiferta jsem si říkal: „Nobelova cena za literaturu, tak to si zfilmuju, to bude krásný.“ A ta Kytice byla z těch patnácti knížek opravdu poslední. Ale jak už jsem byl asi zkušený kameraman, tak jsem to všechno rovnou viděl. Klidně jsem mohl hned začít psát scénář. A vlastně ty první představy vydržely až do té realizace o dva roky později. Takže to byla v podstatě taková náhoda.

FDb: Přemýšlel jste někdy o tom, že byste Kytici udělal explicitnější, násilnější? Například když se ve Zlatém kolovratu seká sekerou, tak by se prostě sekalo pořádně …
F. A. Brabec: Nikdy! Já nemám rád mrtvá zvířata, mrtvé lidi, nemám rád krev. Tam není skoro kapka krve, ale dneska mi stejně plno lidí říkalo, jak se bálo. Nejsem Tarantino a Nespoutaný Django. (smích)

FDb: Kromě Kytice jste natočil i Máj. Víte, co dělá dneska Sandra Lehnertová, která vám hrála Jarmilu?
F. A. Brabec: Mluvil jsem s ní asi před dvěma lety. V klidu si dostudovala vysokou školu. Žádnou další nabídku na práci nedostala, takže si zůstala někde ve svém světě. V Chomutově nebo v Liberci.

FDb: Už několikrát jste říkal, že byste si přál zfilmovat Labyrint světa a ráj srdce. Pořád tohle přání máte nebo už jste ho opustil?
F. A. Brabec: Je úžasný producent Miloš Remeň, který se mnou dělal i Máj. A tento pan producent neustále tvrdí, že to spolu máme natočit. A já mu pořád tvrdím, že neuzrál čas a že uvidíme. Takže neřeknu ani tak, ani tak. Ale je to hodně těžké téma.

FDb: A nějaký další projekt chystáte?
F. A. Brabec: Ne. Jenom důchod a domácnost. Učím ve škole v Písku. Studenti jsou úžasní. Občas udělám nějakou reklamu a úplně mi to v mých dvaašedesáti letech stačí. Leda by bylo něco tak výjimečného, že opravdu nevydržím to nenatočit.

FOTO: ceskatelevize.cz