Ono vlastně také trochu navážeme na Ben-Hura, neboť i ten byl současníkem Ježíše Krista. Tentokrát sledujeme římského tribuna – to je v tomto případě válečník – Clavia Aquillu Valeria Nigera (dále jen Clavius), který se vrací z vyhrané bitvy k prefektovi Pilátovi Ponskému, jenž zrovna nechal ukřižovat nebezpečného a troufalého „krále“. Ten den se obloha za dne výrazně zatáhla a zdi některých budov praskaly (podle reakcí některých lidí soudě, že takovéto věci tehdy nebyly úplně neobvyklé). Zéloti v Ježíšovi vidí Mesiáše a všude rozhlašují, že vstane z mrtvých. Jeho skalní hrob je hlídán dvěma vojáky, resp. byl by, kdyby v noci nepopili vínka a neusnuli. Druhý den se Clavius dozví tu neuvěřitelnou zprávu. Sám se jde podívat na ono místo, ale Ježíš nikde. Začíná tedy rozsáhlé pátrání, které bude mít vpravdě nečekané rozuzlení.

Je fakt, že většina filmů, ve kterých se objevuje Ježíš Kristus, končí jeho ukřižováním, nikoliv zmrtvýchvstáním a následným počínáním, které lze přitom označit za minimálně stejně zajímavé. Mel Gibson, shodou okolností hvězda akčního thrilleru Ve jménu krve a zároveň režisér dramatu Umučení Krista, se nedávno nechal slyšet, že plánuje natočit k tomuto svému trháku z roku 2004 pokračování, které by znovu mělo být v aramejském, hebrejském a latinském znění a napíše jej Randall Wallace, scenárista též Gibsonova Statečného srdce. Tak zní to určitě hodně slibně, nicméně se obávám, že překonat film Ve jménu Krista bude hodně složitá věc.

Tento počin režíroval Kevin Reynolds, jenž už několikrát prokázal svůj výjimečný cit pro vyprávění příběhu a některé z jeho děl (toto nejnovější nevyjímaje) jsou z řemeslného hlediska takřka dokonalé (kdyby nedoplatila na nepříliš kvalitní scénář). Už jeho prvotina Fandango obsahuje velice dobré věci. Prozatimní úplný vrchol přišel s Robinem Hoodem: Králem zbojníků, který obsahuje všechno, co můžeme od dobrodružného žánru očekávat – a k tomu ještě něco navíc. Ani Vodní svět není tak špatný biják a zřejmě mohl být ještě o něco lepší, kdyby nebyl natáčen v době, kdy ego a sebevědomí Kevina Costnera dosáhlo maximálních výšin. Učitelský snímek 187 rozhodně má silnou myšlenku, nicméně ji do jisté míry shodí přehnaně vyhroceným (nerealistickým) závěrem. Jeho adaptace románu Hrabě Monte Cristo jest právem považována za tu vůbec nejzdařilejší. S Tristanem a Isoldou znovu nezklamal, za což možná může i fakt, že si vyzkoušel spolupráci s českým štábem. Hatfields & McCoys nejsou marnou televizní minisérií, ale těch tuctovějších postupů je tam více než by bylo záhodno.

A Ve jménu Krista? Ve jménu Krista pojal opravdu netradičně – v podstatě jako detektivku, neboť se prohledává jeskyně a nejbližší okolí, následně se vyslýchají jak ti ospalí strážci, tak Ježíšovi stoupenci, kteří ho podle všeho z hrobu odnesli. Dá se přitom poznat, že někteří evidentně lžou. Do toho na Clavia tlačí jeho nadřízený, protože chce, aby bylo do příjezdu císaře všechno OK. Takže se začnou prohledávat domy … Bezpodmínečně se taky musí zdůraznit, že pátrající tribun se řadí k nevěřícím, takže dlouho není jasné, jestli Ježíš skutečně vstal nebo jestli vše bylo jen pečlivě nastraženo, aby to vypadlo jako zázrak. Tenhle pohled rozhodně upoutá pozornost a výsledek pátrání můžeme v jistém smyslu doopravdy považovat za šokující.

Hlavní role (ačkoliv je Clavius opravdu hlavní?) připadla Josephu Fiennesovi a musím napsat, že jsem mu nevěřil, že by dokázal celý film utáhnout. Nicméně se musí uznat, že se jedná o výborného herce, který za svým bratrem Ralphem co do umu příliš nezaostává, i když každý vyznává trochu jinou metodu. Peter Firth coby Pilát Pontský je rovněž velmi dobrý, María Botto jakožto Máří Magdaléna jakbysmet a na Toma Feltona (aka Draco Malfoy) se taky dá zvyknout. Ježíš potom vypadá jako Cliff Curtis, nicméně srovnát jeho výkon s Jimem Caviezelem, Maxem Von Sydowem, Willemem Dafoem, Rodrigem Santorem či dokonce Claudem Heaterem mi připadá úplně zbytečné.

Ve jménu Krista obsahuje několik úchvatných scén, na čemž mají kromě režiséra a herců velkou zásluhu i kameraman, kostymér a také architekt, protože lokace a stavby jsou nádherné. Atmosféra tedy vynikající, což platí i o způsobu, jakým jsou servírována některá důležitá témata jako pravda, láska, víra, lidská přirozenost chybovat a s tím související schopnost odpouštět. Proč tedy ne to úplně nejlepší hodnocení? Film se tu a tam nevyhne nějakému hluššímu místu a rámcový koncept, kdy Clavius všechno vypráví v chatce týpkovi, byl docela zbytečný. Anebo měl být trochu rozšířen a tím taky zasazen do širších souvislostí. Takže proto. (Skutečnost, že cca pětačtyřicetiminutové bonusové materiály, včetně několika upoutávek na další solidně vyhlížející bijáky od společnosti Sony, jsou všechny pouze s anglickými titulky, se do hodnocení samotného filmu pochopitelně nepromítla.)

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm