V roce 1968 se filmový režisér Jan David, s předlohou v Janu Němcovi, jehož příběhem a povídkou se Krycí jméno Holec inspiruje, potýká se spoustou starostí. Během pořadu rakouského novináře Helmuta Zilka, který z Prahy vysílá domů, si proto neodpustí několik kritických poznámek. Zilk se potom začne intenzivněji zajímat o Honzovu přítelkyni Evu, se kterou se záhy skamarádí natolik, že může dobře popsat každou část jejího těla. Její – teď už asi lze napsat bývalý – odpoví tím, že sbalí dvě holčiny, se kterými si pak užívá. Jenže přijde srpen uvedeného roku a s ním příležitost natočit ty hrůzné události, aby se svět dozvěděl pravdu a třeba i přispěchal na pomoc. Jenže bude potřeba materiál dostat za čáru. A k tomu by mohl dopomoci právě Helmut Zilk …

Filmem rovněž prostupuje linka s STB, a taky se tu objevuje nejednoznačná postava jistého zpěváka, který si říká Oskar. Toho si zahrál Ondřej Brzobohatý, jenž zároveň ke Krycímu jménu Holec složil i hudbu, včetně nějaké té docela povedené skladby. Jenže tahle postava má nakonec malý prostor a to kdybychom věděli, tak bychom se bez ní bývali klidně obešli. Protože pokaždé, když se objeví na scéně, na sebe strhává pozornost, takže se dá očekávat, že by později mohla pořádně zamíchat kartami. Jenže to bude asi tím kostýmem.

A když už šla řeč o hudbě, nevím, kolik Rakušáků poslouchalo v autě v 60. letech českou muziku. Pokud to tak tedy bylo myšleno, protože práce s technickými aspekty filmu (včetně zvukové stopy) není někdy dobrá. A nic nenasvědčuje tomu, že by to byla chyba strojů a přístrojů, nýbrž těch, kteří je obsluhují. Ačkoliv dost by mě zajímalo, na jaký typ kamery se natáčelo, jelikož Krycí jméno Holec, jak jako třeba též ambiciózní Lída Baarová, zoufale postrádá kvalitní atmosféru. Za celou dobu jsem ani jednou neměl pocit, že bych se nacházel v 60. letech minulého století, ale že sleduju skutečnost – tedy v současnosti natáčený film, který se odehrává v 60. letech minulého století. A pak je obtížné se ponořit do příběhu.

Tím spíše, když se nejedná o jedinou věc, která se na Krycí jméno Holec tak docela nepodařila. S výše uvedeným souvisí ještě fakt, že tento počin za 3 miliony eur má look laciné televizní práce, jakou je možné v podstatě denně vídat na obrazovkách ORF. I střih je nepřítel. Kolikrát jeden neví, kde přesně se nachází a proč se nachází zrovna tady nebo jaký časový úsek (jedná se o hodiny, dny, nebo dokonce týdny?) od sebě dělí některé scény. Kupříkladu Zilk si jednu chvíli soulouží v Praze s Evou, pak se objevuje ve Vídni, a pak je zase v Praze na tom samém místě s Evou. Jedná se už o další setkání? Nebo jde o flashback (flashforward?!?) během toho samého?

Mám takový dojem, že mezi režisérem Franzem Novotnym a českými členy štábu, potažmo českými herci a herečkami, se spousta důležitých věcí jaksi ztratila v překladu. To je opravdu zvláštní, stejně jako skutečnost, že taková ta rádoby špionážní linka (sem tam doprovázená mírně legračním voiceoverem), ve které figuruje Helmut Zilk, pramálo funguje. Neboť naprosté většině českých diváků a divaček, které se na tento biják vypraví, tohle jméno patrně nic neřekne. Znát budou akorát Davida Novotného (tady předabovaného, což potkalo i Vicu Kerekes v roli Evy), který na fízlování dohlíží.

Na filmu Krycí jméno Holec (nesrovnatelném kupříkladu s Pouty) se dají najít i klady. Bohužel to vypadá, že nechybělo mnoho a mohlo jich být ještě o dost více (jednoduché popisky v obraze by jistě pomohly). Dobré je, že kupříkladu Kryštof Hádek ani neumí zahrát špatně, což mimochodem platí i pro jeho bráchu Matěje. Vyzdvihnout se musejí i Jenovéfa Boková a Dana Marková, jelikož je nikdo nemůže podezírat z toho, že pro tento projekt udělali maximum! Marná není ani scéna okupace (s Rebely se ale nedá srovnávat), i když mohla být velkolepější. Ale vlastně za takových podmínek ukazuje, že záběry nebyly Jana Němce, nýbrž jeho kameramana. Jan Němec byl, podobně jako někteří další představitelé Československé nové vlny, v něčem celkem kontroverzní osobností. Jinak sám o tématu díla Krycí jméno Holec natočil film Holka Ferrari Dino a ještě dodejme, že jeho poslední počin Vlk z Královských vinohrad, který ale bohužel nestihnul dokončit, jde do kin 15. září. 

Krycí jméno Holec rozhodně není špatný film. Ale že všechno asi nebude v pořádku naznačí už úvodní titulky, během kterých zároveň musíme poslouchat (možná hned důležité) dialogy, přičemž za těchto okolností opravdu není snadné se na ně soustředit. Závěrečné titulky mají být efektní, nicméně jsou docela maličké, což opět podtrhuje dojem, že se režisér celou dobu domníval, že natáčí pro televizi. Osobně mě kvůli producentce Monice Kristl dost mrzí, že tento projekt nedopadnul lépe (minimálně na devět hvězdiček). Ne proto, že je tato milá dáma pravnučnou legendárního Vlasty Buriana, ale proto, že se do realizace Krycího jména Holec pustila naplno a jistě mu hodně obětovala. Kéž by tak její nadšení pro věc sdíleli úplně všichni zúčastnění.

FOTO: Falcon