Tenhle John Link rozhodně není vzorem všech cností. Byl motorkářem, byl opilcem, byl ve vězení. Svou mladou dceru neviděl už několik roků. Za pomoci kamaráda Kirbyho (William H. Macy) se snaží být lepším člověkem. Ve svém skromném přívěsu provozuje tetovací salon. Klienty má a snaží se zůstat čistý, takže se mu docela dobře daří. Až do chvíle, kdy jej kontaktuje ona dcera Lydia (dobrá Erin Moriarty), která se zapletla s drogami a nesprávnými lidmi, kteří ji nutili zabíjet. Teď je na útěku před bandou gangsterů (a vlastně i před policií) a otce, který se o sebe dokáže postarat a dokáže i ledacos zařídit, bude potřebovat více, než kdy předtím.

Když byl letos na jedné tiskovce Mel Gibson dotázán na svůj současný vztah s Hollywoodem, odpověděl, že je to „boj o přežití“. Některými neuváženými skutky a komentáři si tam dost zavařil. Proto také svůj další režijní celovečerák Hacksaw Ridge, který přijde do našich kin 10. listopadu, natočil mimo „Továrnu na sny“ a jeho vznik podpořil i prostřednictvím své společnosti Icon Productions (což platí i pro Ve jménu krve). Určitě v něm dokáže, že je pořád vynikající režisér, tak jako tady dokázal, že je pořád vynikající herec (viz také Machete zabíjí).

Z Johna Linka tu vytvořil, abych tak řekl, drsného drsňáka, který se díky tomu plnovousu stává ještě drsnějším. Sem tam se vytasí s dobrou hláškou, které nechybí pointa. Stále má dobré kontakty v kriminále, stýká se s bývalými motorkáři, které by klidně více než přátelství mohly zajímat prachy. Pro sprosté slovo nejde daleko a se svou dcerou-narkomankou rozhodně nejedná v rukavičkách. A proč by měl, když mu přidělala spoustu starostí. Vlastně se ani pořádně neznají, a proto jeho výčitky svědomí, ve kterých se omlouvá za to, že „tady pro ni nebyl, když ho potřebovala“, působí dojmem, jako by byl sám zrovna něčím nafetovaný.

K té postavě to prostě tak, jak jsme ji do té doby měli možnost poznat, vůbec nepasuje a Ve jménu krve vlastně od té doby přestane být zajímavý (a poté, co shodí ten plnovous, ještě více). Jo, v závěru se přeci jen dočkáme jedné dobré akční scény. Zároveň si ale potvrdíme, že gangsteři v tomto bijáku nejsou z nejbystřejších a že není sicario jako Sicario. Také proto se může snadno stát, že i vám budou myšlenky od filmu ve druhé polovině poměrně často utíkat k něčemu jinému. Protože hustý, respekt vzbuzující záporák, to je něco, co je pro thriller nesmírně důležité. Tím spíše, že v tomto se později začnou kupit klišé. Škoda.

I kvůli tomu, že za kamerou se sešli hodně zajímaví lidé. Režie se ujal Jean-François Richet, který se více než obstojně (ačkoliv na originál pochopitelně nemá) ujal remaku carpenterovského Útoku na 13. okrsek a který pro nás velice poutavě (byť někdy až příliš přeskakuje dopředu a vynechává některé podstatnější momenty) natočil dvoudílný příběh Veřejného nepřítele č. 1, tedy Jacquese Mesrina. Spoluscenáristka Ve jménu krve Andrea Berloff byla dokonce nominovaná na Oscara za Straight Outta Compton, druhý scenárista, Peter Craig, se zase podepsal pod Město (ale, pravda, taky pod Hunger Games: Sílu vzdoru jedna a dva), kameraman Robert Gantz jest režisérovým stálým spolupracovníkem a střihač Steven Rosenblum má na kontě rovněž mimořádné kousky, včetně Tahu pěšcem. Nemůžu se zbavit pocitu, že Ve jménu krve doplatil do značné míry také na malý rozpočet.

Ve jménu krve se odehrává v hodně specifické oblasti. Možná i proto působil dojmem, že by se mohl alespoň v něčem výrazněji podobat Mým letním prázdninům, které se povedly a tehdy si ode mě asi zasloužily o něco lepší hodnocení. Jenže ta podobnost mezi oběma počiny je tu v podstatě minimální. Jinak co se Ve jménu krve týče, z vedlejších rolí stojí ještě za zmínku Dale Dickey, jež ztvárňuje jistou Cherise – ženu, jakých ve střední Evropě moc nepotkáme. Taky by bylo fajn, když už jsem zmínil ten skvělý biják s názvem Machete zabíjí, kdyby se našla nějaká role pro Dannyho Treja, protože tohle by určitě bylo pro něj (ale vlastně co pro něj není, že ano?!?). Třeba kdyby hrál Cherisina partnera (teda nic proti Michaelu Parksovi). Ale i když se tu Danny neobjevuje, stále se dá napsat, že Ve jménu krve (v originále Blood Father) je koukatelnou nenáročnou žánrovou jednohubkou.

FOTO: cinema.de