foto z filmu Marťan

S panem Šifnerem, odborníkem na kosmonautiku, jsem vedl tento rozhovor po projekci filmu Marťan, ale došlo i na otázky týkající se jiných témat. A takhle to dopadlo:

FDb: Jednoduchá otázka na úvod: jak se vám líbil film?
Jan Šifner: Moc hezkej. Myslím si, že trochu předčil očekávání. Já jsem samozřejmě znal tu knížku a moc se mi líbila. A myslím si, že ten film je opravdu hezky udělaný.

FDb: Našel jste v něm nějaké chyby, z hlediska své profese odborníka na kosmonautiku?
Jan Šifner: Dívejte se na to jako na film, jako na příběh, na hezkou pohádku. A nehledejte tam chyby. Samozřejmě těch chyb se tam dá najít spousta. Třeba hned na začátku ten všudypřítomný prach. Ty skafandy jsou přitom neuvěřitelně čisté, téměř nažehlené. Myslím si, že pokud by pracovali pár hodin jenom na tom povrchu, tak by prostě byli úplně všude posypaní takovým zrzavým prachem, jako když vylezou z nějaké zbourané stavby. To je jedna věc. Druhá věc – možná ta předvídatelnost a nepředvídatelnost těch bouří na Marsu. Ony v podstatě jsou dlouhodobé. A pokud tam ta bouře vznikne, tak to není jako na Zemi, že prostě je bouřka, která se v podstatě za hodinu vyprší a je to všechno v pořádku a čistá atmosféra. Tam jde spíše o to, že pokud dojde k té prachové bouři, tak trvá třeba i několik měsíců. Takže jestliže tam bylo něco takového, co zvíří prach, tak ten prach se bude strááášlivě dlouho usazovat.

FDb: Které další filmy odehrávající se mimo Zemi považujete za nejlepší?
Jan Šifner: No, já jsem velký fanoušek Star Treku nebo těch starších dílů Hvědných válek, protože tam to – podobně jako v případě Marťana – bylo o té technologii a o té schopnosti si prostě poradit s problémy. Takové ty filmy, kde vás honí vetřelci, to není na pořadu dne.

FDb: A kdybych se vás zeptal konkrétně na Avatar a Gravitaci?
Jan Šifner: Avatar je hezky udělaný příběh, ale je to příliš velká budoucnost, příliš velká fantazie. To je něco, co se v nejbližší době nebo spíše v nejbližších několika stoletích asi úplně nestane. A zase je tam takový ten „kořistní“ způsob člověka, že prostě musí všechno obsadit, zničit a přetvořit k obrazu svému. Je to spíše alegorie s tím, co se děje na Zemi. Co se Gravitace týče, ta má určitě myšlenku. Ale nemůžu říci asi nic hezčího a lepšího než to, co bylo napsáno v kritikách.

FDb: A kdybych se naopak zeptal na nejhorší filmy, které jsou mimo a plné chyb, které laik třeba nepozná?
Jan Šifner: Na to asi nedokážu odpovědět. Opravdu ne. Byl bych nespravedlivý, protože každý film má něco do sebe. U některého se dobře bavíte a je to naprostá pitomost. Jiný je precizně udělaný, ale neosloví vás ten příběh.

FDb: Marťan se odehrává na Marsu. Kdy myslíte, že tam bude ve skutečnosti člověk schopen přistát?
Jan Šifner: Schopní jsme okamžitě-ihned. Technologicky. Schopní jsme byli už před dvaceti lety – doletět tam a vrátit se zpátky. Je to otázka rozhodnutí vlád, aby tomu daly peníze a prioritu. A je jenom otázka času, kdy už někdo konečně pochopí, že není úplně rozumné bojovat tady na Zemi, protože tu Zemi si dříve nebo později zničíme. A aby lidstvo přežilo, je potřeba se dostat do vesmíru a ten vesmír kolonizovat. Ten Mars je prvním logickým cílem. A upřímně řečeno, už aby tam ta základna byla.

FDb: Je pravda, jak uvádí film, že by se na Mars ze Země letělo 414 dní?
Jan Šifner: Berte to tak, že existují nějaké zákony nebeské mechaniky, které mimochodem dal dohromady pan Kepler právě v Praze v 16. století za vlády Rudolfa II., a ty prostě fungují. Keplerovy zákony se prostě nedají obejít. A pakliže chcete letět po nějaké energeticky úsporné dráze, tak v podstatě ten let tam trvá 6-8 měsíců. To je v okamžiku, kdy mají Země a Mars vhodné postavení. Potom samozřejmě mohou být jiné pozice, kdy tam letíte déle. Anebo je druhá možnost, že použijete výkonnější techniku, výkonnější motory, které umožní letět napřímo nebo dosáhnout větší rychlosti, než ty naše současné, a potom tam samozřejmě poletíte kratší dobu.

FDb: Ve filmu se neustále mluví o solech. Jaký časový úsek je přesně sol?
Jan Šifner: Ten sol je marsovský den. Stejně jako my máme na Zemi den, který je definovaný otočením Země kolem své osy, tak ten sol je definovaný otočením Marsu kolem své osy.

FDb: A jeden sol na Marsu je jinak dlouhý než náš den na Zemi?
Jan Šifner: Je tam časový rozdíl. Při misích těch roverů ty týmy měly dvoje hodinky – jedny s pozemským časem a jedny s marsovským časem. Takže je tam samozřejmě nějaký rozdíl.

FDb: Řekl byste, že těch zbývajících sedm planet naší sluneční soustavy už je natolik prozkoumaných, že můžeme s určitostí říci, že tam nemůže být žádný vyspělejší život?
Jan Šifner: Vyspělejší nejspíše ne. Pokud myslíte jako lidi …

FDb: Ano, řekněme třeba na úrovni starověkých civilizací.
Jan Šifner: Ne, to určitě ne! Toho bychom si všimli. Spíše je otázka života ve smyslu mikroorganismů nebo i složitějších organismů. Protože velké šance k nalezení života podobného tomu pozemskému jsou na těch měsících Saturnu a měsících planety Jupiter, kde se ukazuje, že některé mají ledový povrch, pod kterým je vlastně oceán z vody. A tím, že tam obíhá hodně měsíců kolem planet a že se přibližují a vzdalují od té planety, tak tam dochází k nějakým mechanickým napětím v těch jádrech, která se zahřívají. Takže není pravda, že jsou studená, ledová, ale jsou zespodu ohřívaná, takže tam může být tekutá voda. A tam, kde je tekutá voda, tak tam může být život. A jeden z těch projektů, které NASA připravuje, spočívá v tom, že by na jednom z těch měsíců měla přistát sonda, která by se provrtala tím ledem do toho ledového oceánu a vypustila by tam ponorku, která by nám poslala nějaké informace. Ale je otázka, jak by to fungovalo a jestli by se to dalo udělat. Protože je třeba si uvědomit, že by toho ledu bylo potřeba provrtat v řádu stovky metrů až kilometry. A to není ani na Zemi úplně jednoduché.

FDb: Teď trochu odbočím. Co Vás přimělo vybrat si zrovna tuhle profesi? Byla to nějaká konkrétní událost?
Jan Šifner: No, asi ne. Já jsem patřil k těm naivním dětem, které ještě zajímala ta věda, technika a to, jak to funguje, takže mě ta kosmonautika vždycky zajímala a tenkrát toho byly plné noviny, i když to byly převážně informace o ruské kosmonautice. Ale v podstatě ty kosmické sondy a kosmické lodě startovaly pomalu každý měsíc. No a potom jsem se dostal do planetária, do té studentské skupiny, kde jsme navrhovali sluneční plachetnice a spoustu dalších věcí. A pak už jsem v planetáriu začal pracovat. Takže asi osud?

FDb: Těsně před naším rozhovorem jste zmínil přistání Apolla 11 na Měsíci v roce 1969 …
Jan Šifner: To ale fakt nepamatuju. (úsměv)

FDb: (úsměv) Na to se ptát nechci, ale objevily se různé konspirační teorie o tom, že to celé bylo ze strany Američanů nahrané. Co si o tom myslíte?
Jan Šifner: Je to ptákovina! Už před nějakou dobou byly kolem Měsíce sondy, které skutečně vyfotografovaly ty přístávací moduly, vyfotografovaly ty přístroje, a dokonce vyfotografovaly stopy. Ne astronautů, protože ty jsou moc maličké, ale vyjeté koleje od těch vozítek, které tam měli nebo které tahali za sebou. Takže si myslím, že by to možná stálo více peněz a nákladů to takhle nasimulovat, než tam letět.

FDb: Na závěr jednu hypotetickou otázku: kdybyste měl příležitost, že byste se mohl podívat na kteroukoliv z planet naší sluneční soustavy, kterou byste si vybral?
Jan Šifner: No, já jsem trochu srab, takže bych si asi vybral ten Mars, protože ten je Zemi skutečně nejpodobnější. A je tam spousta věcí, které jsou i na Zemi, ale vypadají trošičku jinak. Ty ostatní planety – Merkur ten je strašlivě žhavý a je to v podstatě kamenná koule, takže tam není nic zajímavého. Na Venuši zase prší kyselina sírová, takže taky nic moc. Možná nějaký měsíc toho Saturnu nebo Jupitera. Ale v tuhle chvíli, když to vezmu realisticky, tak mým favoritem je Mars.

FOTO: CinemArt