Marek Epstein (vlevo) a Vladimír Michálek

FDb: Pracoval jste na scénáři k Pohádkáři už předtím, než se projektu ujal Vladimír Michálek? Nebo vás naopak on přizval ke spolupráci?
Marek Epstein: K Pohádkáři jsem se dostal díky Vladimírovi. Zavolal mi a trochu tajemně se mě zeptal, jestli bych si nechtěl přečíst jednu knihu.

FDb: Předtím jste se s ní tedy vůbec nesetkal?
Marek Epstein: Ne. Když jsem dočetl Pohádkáře, dlouho jsem přemýšlel, kolik knih, co se formálně tak vzpírají dramatizaci, jsem už četl. Ta kniha byla nabitá emocemi, ale nevěděl jsem, z jaké strany je začít vyprávět.

FDb: Kolikrát jste ji četl?
Marek Epstein: To je těžká otázka. Myslím, že v jisté fázi jde spíš o pitvu než četbu. Smysl adaptace je určit si v knize priority a ty se pokusit dostat do scénáře. Film nebude nikdy knihou a obráceně.

FDb: Co vás tedy na knižní předloze Barbary Nesvatbové nejvíce zaujalo?
Marek Epstein: Myslím si, že Bára Nesvadbová umí velmi dobře a barvitě popsat vnitřní svět žen. Je to jedna z nejčtenějších autorek u nás. Ta kniha mi přišla velmi emotivní, lidská a tím zajímavá. Myslím ale, že rozhodnul šibalský pohled Vladimíra Michálka, když mi říkal, že vůbec neví, jak by to natočil. Já jsem nevěděl, jak bych to napsal. Pro nás oba to byla profesní výzva, která nás, myslím, bavila.

FDb: Věděl jste už při psaní scénáře, kdo bude hrát kterou postavu?
Marek Epstein: Nevěděl. Je-li to možné, vědět to nechci. Myslím si, že to do jisté míry omezuje vaši fantazii. Hrdina, který nemá interpreta, bude ve vaší hlavě vždy dokonalý a pravdivý.

FDb: Kolik jste celkem napsal verzí scénáře? Počítám, že rekordní počet s filmem Ve stínu (17 – pozn. aut.) jste určitě nepřekonal …
Marek Epstein: Počet verzí si už opravdu nepamatuju, ale máte pravdu, rekord jistě nepadl. Už proto, že Vladimír Michálek nechává herce poměrně hodně improvizovat. Tím pádem se dost dialogů a scénických předpisů posune do jiné roviny než na papíře. Je to jeden z režijních přístupů a v provedení talentovaného režiséra jako je Vladimír to jistě přináší nové možnosti interpretace textu.

FDb: Bylo pro vás o hodně složitější psát adaptovaný scénář, než třeba spolupracovat s někým na scénáři podle původního námětu?
Marek Epstein: Byla to zkušenost. A každá zkušenost je zároveň investicí do budoucnosti.

FDb: Byl jste se podívat na natáčení?
Marek Epstein: Kdykoliv to bylo možné. Abych se pochlubil, jez pro první scénu jsem doporučil já. Mám ho pod okny.  

FDb: Tedy jste se určitě setkal s Evou Herzigovou a Aňou Geislerovou. Jak na vás zapůsobily?
Marek Epstein: Okouzlující. Obdivuhodné. Obě dámy měly velmi těsně po porodu a odbíhaly si střídavě tu kojit, tam přebalit.

FDb: Tak jako začínající herci a herečky mají ve velké většině případů své herecké vzory, mohou mít jistě i scenáristé své scenáristické vzory. Máte nebo měl jste nějaké? Ne teda asi vyloženě ve smyslu „jo, chci psát jako tenhle scenárista“, protože to snad ani nejde, ale jestli existuje nějaký scenárista či scenáristé, jejichž filmy se vám prostě líbí.
Marek Epstein: Na tuhle otázku mám kulinářskou odpověď: „Tolik jsem toho ještě neochutnal …“

FDb: Vy jste vlastně nejen scenárista, ale i spisovatel. Vaše první kniha Ohýbač křížů vyšla už v roce 2006. A nedávno se na pultech knihkupectví objevila další s názvem Ocucanej konec. Můžete o ní říct několik vět?
Marek Epstein: Je to povídková kniha psaná ich formou, ve které vypravěč i jazyk dospívají z děcka v dospělého. Jsem a nejsem to já. Kupte si jednu a uděláte mi radost, kupte si dvě a uděláte radost mému nakladateli. Knihy se mají číst, ne o nich žvanit.

FDb: A neláká vás zkusit začít psát nějaké texty písní či dokonce divadelní hry? Třeba po vzoru Zdeňka Svěráka, který také dělá všechno vyjmenované?
Marek Epstein: To, co dělí mě od pana Svěráka, je míra talentu. Jistě bych to všechno, co jste napsal, dělat chtěl, ovšem pak je tu hranice soudnosti. Na straně druhé jeden z mých původně filmových textů uvedlo v loňském roce divadlo Rokoko. Hra se jmenuje Veterán a všichni, kdo se o ni zasloužili, mají můj neskonalý obdiv. Dramaturgií počínaje a herci konče.

FDb: Letos v říjnu by měl mít premiéru film Wilsonov podle vašeho scénáře. Co od něj diváci můžou čekat?
Marek Epstein: Je to velmi volná adaptace povídky Michala Hvoreckého. Z gotického hororu jsme se pokusili udělat parodii ve stylu Adéla ještě nevečeřela nebo snad Tajemný hrad v Karpatech. Tím nechci říct, že do těchto brdečkovských výšin můžeme dohlédnout. Měla by to být především legrace v podání Jirky Macháčka, Vojty Dyka, Táni Palholfové, Jana Krause a dalších.

FDb: A jak daleko jste s Krasosmutněním podle Bohumila Hrabala, v podstatě jakýmsi volným pokračováním legendárních Postřižin?
Marek Epstein: Netroufám si odhadnout, v jaké fázi psaní scénáře jsem. Je i není to pokračování Postřižin. Hrabal vytvořil několik monumentálních mozaik světa, ve kterých často používal stejné motivy, aby ve výsledku vytvořil naprosto odlišné a jedinečné obrazy.

FOTO: Falcon