Začínáme v Hong Kongu, kde Charlie Mortdecai nabízí pochybné umění lidem právě takové pověsti. Situace se ale poněkud zkomplikuje a ve hře se ocitne Charlieho prst. Nastává tedy ten správný okamžik, aby zasáhl Jock – Mortdecaiův ranař a sluha, který svého šéfa nikdy nenechá ve štychu, přestože jej už několikrát postřelil (tedy mimo jiné), a který má velký úspěch u žen, což si jeho nepříliš vlivný pán nedovede vysvětlit. Stejně jako divákům nikdo nevysvětlí, proč je Jock tak oddaný sluha. Sám hlavní hrdina má doma krásnou manželku Johannu, které v ledasčem ustoupí. Co mu také zbývá, když si paní umí tak přesvědčivě dupnout. Ale v jednom je neústupný – svůj knír prostě (asi nikdy) neoholí!

Jeho představitel, jedinečný Johnny Depp, tvrdí, že ozdoba pod nosem představuje – kromě jiných věcí – taky Charlieho důstojnost, což je docela vtipné. Takže co na tom, že se nelíbí nikomu, s kým se setká. Ani bývalému spolužákovi Martlandovi z oxfordských studií, který si od té doby stále myslí na Johannu. Nyní je však ve službách MI5 a pátrá po ukradeném Goyově obrazu, jenž by mohl svého majitele dovést k nacistickému pokladu nedozírné hodnoty. Zálusk na drahocenné dílo si dělají i ruská mafie, mezinárodní terorista, americký zbohatlík a jeho dcera, údajně nymfomanka. Pro hlavního hrdinu to bude znamenat především hodně nedobrovolného cestování.

Kromě Londýna, anglického venkova a Hong Kongu se podívá také do Moskvy či Los Angeles, přičemž na každém z těchto míst budeme svědky nějaké té akční scény, které jsou divákům předkládány ve vcelku pravidelných intervalech. Navíc jsou zábavné, což nelze tvrdit o některých dialozích a hláškách, které mohou Středoevropanům připadat hóóódně absurdní (a ve výjimečných případech možná až trapné), nicméně milovníci britského humoru se s velikou pravděpodobností budou při sledování Mortdecaie poměrně dost dobře bavit. Příjemné posezení by to v kině mohlo do jisté míry být i pro příznivce Růžového pantera, grotesek a Wese Andersona, v jehož bijácích však díky jeho povaze a osobitému přístupu fungují ony groteskní momenty mnohem přesvědčivěji.

Režisér David Koepp je ke všemu přeci jen pořád více scenárista. Jako takový se podílel na vzniku několika hollywoodských trháků, a proto zamrzí, že Mortdecaie nepsal. Ale je pravda, že jeho předchozí režijní počiny také nejsou vyloženě marné. Trigger Effect má velmi nepředvídatelný vývoj, Tajemné okno na mě osobně kdysi opravdu hodně zapůsobilo a Expresní zásilce nechybí hravost a určitá nadsázka. Kdyby tak dokázal všechno tohle dobré využít i pro Mortdecaie. Tedy, ta hravost mu nechybí a je znát, že herci i štáb se během natáčení museli královsky bavit. Vůbec se tedy nelze divit otázce, kterou si navzájem položili Johnny Depp a Paul Bettany: „Fakt nám za tohle ještě platěj?“

Patrně vůbec nejoblíbenější herec současnosti ztvárněním Charlieho Mortdecaie opět rozšiřuje svou bohatou a vskutku unikátní sbírku podivínů. Díky svému mimořádnému hereckému talentu, který mu mimo jiné umožňuje s přehledem vybruslit i z těch nejošemetnějších a nejabsurdnějších situací, komediálnímu nadání (mimika, pohyby, timing) a pochopení pro výstředníky všeho druhu, vás svým výkonem dozajista potěší i tentokrát. Ve výsledku ale není docela jasné, co si o této postavě myslet. Kam ji zařadit? Je to zloděj? Není! Je to podvodník? To se taky nedá s určitostí říci. Jediné, co víme je, že se jakž takž vyzná v umění, že potřebuje peníze a že je tak trochu zbabělec s duší dítěte.

To je dost informací k tomu, aby se před zhlédnutím filmu dalo tvrdit, že by mělo jít o komedii roku! Jenže tou Mortdecai dozajista nebude. I když je jasné, že tuhle roli nemohl zvládnout nikdo jiný, než právě Johnny Depp. Vyrovnaným spoluhráčem mu je právě Paul Bettany, ovšem z jiného důvodu. Jakožto Jock je prostě drsňák, který dokáže vyřídit asijské překupníky, přelstít ruské gangstery, porazit nazlobenou šelmu a vymyslet geniální plán. Role Ewana McGregora (Martland) je pak ještě více vedlejší, nicméně jeho první setkání s Johnnym Deppem před kamerou by se dalo označit za třetí nejlepší scénu filmu (po vousáčích ve výtahu a odstřelení Jocka na lovu).

Ani herečky tu nehrají druhé housle. Panovačná, akcechtivá, a přesto romantická a milující manželka Gwyneth Paltrow celkem významným způsobem pomůže k vyřešení celého případu. A možná i proto by se spíše hodila k Martlandovi, jenž ji chtěl kdysi sbalit přednesem jisté básně. A navíc: nemá ten pro ni odporný knír! Olivia Munn (tady dcera vychytralého Jeffa Goldbluma) také sehrává důležitější úlohu, ovšem více než hereckým uměním zaujme svým vzhledem a svými tvary. Každopádně, stejně jako u všech ostatních důležitých a ještě důležitějších postav, taky u Olivie platí, že se z charakteru té její dalo vytěžit mnohem více zábavného.

Mortdecai: Grandiózní případ je vcelku pozoruhodný (pro někoho možná v dobrém, pro někoho možná ne) ještě ve třech dalších aspektech. Zaprvé, je natočen poměrně jednoduchým způsobem (žádný precizně propracovaný scénář s nečekanými kličkami, žádné složité kompozice a švenky, žádný překvapivý střih, žádná výjimečná hudba rytmus poměrně nevychytaný). A přesto lze tvrdit, že se jedná o velice profesionálně zpracované dílko. Tedy, a to je zadruhé, kostýmy a lokace mohou být poněkud matoucí – kdy se vlastně děj odehrává? Při automobilových honičkách by jeden čekal, že se odněkud vyřítí Jason Bourne či Dom Torretto, ale jindy zase spíše vyhlížíme Bodieho a Doyla. Nicméně zatřetí, snad každému se musí líbit stylové přechody, resp. přelety mezi některými scénami.

FOTO: Bontonfilm