Je i není. Předně je třeba si uvědomit, že Fusion Camera System Jamese Camerona a Vince Pace nefunguje tak, že by na vás předměty měly vyskakovat z plátna. Samozřejmě, také se to děje, nicméně prvotní účel by měl být takový, že byste měli vidět rozdíl mezi tzv. předním a zadním plánem. Jinými slovy byste měli mít pocit, že obraz je vystouplý celý a zároveň by měla být znatelná hloubka kupříkladu mezi postavami, které se pohybují nebo stojí blíže ke kameře a pozadím, které může tvořit třeba dům ve větší či menší vzdálenosti za nimi. Výhodou filmu Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil je určitě z tohoto pohledu také fakt, že prakticky všechno, co vidíme, vzniklo v postprodukci, tak jako tomu bylo a je v případě Avataru. Díky tomu můžete lépe ovlivnit, co by pak mělo v záběru (nej)více vyniknout. A dokonce jak moc by to mělo vyniknout! A to v podstatě nejen co se dešťových kapek, sněhových vloček či jiných poletujících předmětů týče. Po necelém roce od premiéry Gravitace se tedy dá směle tvrdit, že tu máme další počin, který se nepochybně vyplatí vidět ve 3D.

Nejsem si ale úplně jistý, jestli za to může i 3D, ale při druhém zhlédnutí bijáku s názvem Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil, jsem si všimnul několika malých, ale přesto poměrně významných drobností, které mi napoprvé unikly. Předně mám na mysli dokonalý timing, ať už se jedná o hudbu, hereckou akci či návaznost záběrů (ať už v rámci jedné scény nebo při využití elipsy). Také hlášky a dialogy zněly mnohem úderněji a potvrdilo se, že styl vyprávění je skutečně nevšední. Zároveň je znát, že Robert Rodriguez film prostě zbožňuje a nepřehlédnutelná je samozřejmě úcta ke komiksové předloze a jejímu autorovi Franku Millerovi (který si vše pro sichr z pozice spolurežiséra znovu sám pohlídal). Musím ještě dodat, že během opětovného zhlédnutí druhého Sin City jsem se de facto přesunul v čase o nějakých sedm let nazpět, kdy jsem poprvé viděl první díl. A vzpomněl jsem si, že ten na mě taky opravdu zapůsobil až napodruhé. Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil je holt film, který mě až na druhý pokus zastihl v ideálním rozpoložení na návrat do města hříchu. Hodnocení ve své recenzi jsem proto prostě musel vylepšit! 

FOTO: A-Company