Recenze: Úsvit planety opic

Vydáno dne 16.07.2014 (2789 přečtení)
Jedna opravdu nevšední postapokalyptická sci-fi.
Události mezi Zrozením planety opic a Úsvitem planety opic jsou v úvodu v rychlosti shrnuty. Pokud jste však Planetou opic fascinovaní tak, jako já, můžete si koupit oficiální prequelovou knížku, která vychází zároveň s premiérou v kinech. Pokud vám postačí ta cca minutová sekvence, tak vězte, že od doby, co soused-pilot Willa Rodmana (James Franco) de facto roznesl opí virus po celém světě, uplynulo deset let. Lidstvo se stalo ohroženým druhem, takže není divu, že o lidech opové už dvě zimy neslyšeli. Jenže ve skutečnosti „hnízdí“ mnohem blíže, než si mysleli. Zatímco opí smečka nadále obývá lesy národního parku Muir Woods, komunita několika desítek, možná stovek lidí nalezla útočiště v ruinách San Franciska.

Leckomu už je tedy asi jasné, jaká je ústřední zápletka Úsvitu planety opic a kdekdo si zřejmě domyslí, jak se tenhle potencionální konflikt vyvine. Nebude tedy spoiler, když prozradím, že zatímco Zrození planety opic by v původní sérii odpovídalo Dobytí planety opic, Úsvit planety opic by byl Bitvou o planetu opic. Nic však není tak snadné, jak to může vypadat. Scenáristé Rick Jaffa, Amanda Silver a nově Mark Bomback znovu velmi sofistikovaně budují příběh, ve kterém se opět dají najít drobné odkazy nejen na tu původní (a stále nejlepší) volnou adaptaci knihy Pierra Boullea, ale i na ostatní části této populární série z přelomu 60. a 70. let. A dojde i na jednu situaci ze Zrození planety opic, jenom maličko pozměněnou.

Na režisérskou židli ovšem tentokrát usedl někdo jiný. Rupperta Wyatta nahradil Matt Reevesjenž má na kontě kupříkladu monstrózní thriller Cloverfield. Úsvit planety opic ovšem plyne ve výrazně pomalejším tempu a nenabízí záběry natáčené z ruky. I proto, že tvůrci vsadili na 3D. Ale nepíšu tu o nějaké postprodukční konverzi – píšu o natáčení se skutečnými 3D kamerami. Třetí rozměr je tedy znatelný docela dost, nicméně si nejsem jistý, jestli jej opice potřebovaly. Spíše nikoliv, protože jsem přesvědčený o tom, že prostě musí vypadat doslova jako živé i ve 2D. Snad až na některá příliš lidská gesta typu zacházení s čerstvě narozeným mládětem, chytání se za ruce či objímání. Nic to ale nemění na tom, že CGI efekty WETA Digital potvrdila svou extratřídu a že Andy Serkis je, co se technologie performance capture týče, opravdový génius. To, co společně vytvořili, bude pro současné diváky stejně fascinující, jako pro tehdejší (1968) ty úchvatné masky Johna Chamberse, které vlastně ani dnes nepůsobí nijak zastaralým dojmem.

Režisér zároveň senzačním způsobem vytváří napětí, které by se v několika scénách (např. když opice poprvé narazí na lidi nebo když u nich Caesar objeví zbraň, přestože jim je předtím zakázal) dalo přímo krájet, a díky kterému jsem během sledování filmu snad ani jednou nemrknul. Současně s tím i všechny emotivní momenty fungují přesně tak, jak mají (navíc jsou bez jakéhokoliv patosu!). Sice se tu najde několik nesrovnalostí, ale dá se říci, že k nim scenáristé pokaždé dříve, později či dokonce hned připojí srozumitelné a věrohodné vysvětlení.

Velice zajímavý je také vztah mezi opy a lidmi, jelikož projde pozoruhodným vývojem. Film začíná scénou lovu s relativně primitivními nástroji, což je první z několika okamžiků, které naznačují, že se opi vydávají na stejnou evoluční cestu jako kdysi my. Opravdu, protože zatímco nejprve jsou vykresleny jako pospolná a velmi vyvinutá zvířata, po tom opětovném kontaktu s lidmi se najdou jedinci, u nichž se objevují ryze lidské vlastnosti a činy, jako touha po pomstě a po moci, intrikaření, zrada a tak podobně. A právě tohle je jediná věc, ke které nelze být tak úplně toleratní, protože Caesar působí dojmem silného vůdce, který má všechno a všechny pod kontrolou. Konflikt mezi Caesarem a Aldem v Bitvě o planetu opic byl určitě uvěřitelnější.

Úsvit planety opic je ovšem jinak filmem, na jehož každém záběru je znát, s jakou poctivostí a s jakým nadšením vznikal. A když k tomu přičteme vynikající hudbu a kameru, vyjde nám, že tohle je vskutku netradiční postapokalyptická sci-fi. Proto se nenechte zmást obsazením Kodiho Smita-McPheeho, jenž se objevuje i v průměrné Cestě. Ve významnějších lidských úlohách jej pak doplňují Jason Clarke, Gary Oldman a Keri Russell. I oni se svým způsobem zapletou do závěrečné vřavy, kterou nelze nazvat jiným slovem, než „hustá“. Nicméně na ohromující opičí útěk přes Golden Gate Bridge v jedničce to rozhodně nestačí. Přesto si tahle remaková série i svou druhou částí udržuje skvělou kvalitu. Jenom trochu zamrzí, že teď nepatrně sklouzává k hobití strategii, kdy v podstatě můžeme Úsvit považovat za první část, přičemž za dva roky bude mít premiéru ta druhá. 

FOTO: CinemArt
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Tenet

První z velkých hollywoodských projektů, který zamířil do kin po koronavirové krizi. U nás je možné... celý článek

DVD

Recenze: Světla velkoměsta

Navážeme na knihu Když Chaplin potkal Buriana a přiblížíme si film, který začal vznikat ještě za němé éry,... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení