Píší se 70. léta minulého století. Na západním pobřeží USA ve městě jménem Los Angeles už nějakou dobu působí silná skupina nesmírně talentovaných filmařů, která do značné míry přeformovala celý Hollywood. Patří do ní Francis Ford Coppola, Steven Spielberg, George Lucas, Martin Scorsese, Sam Peckinpah a někteří další. Nás však bude pro tentokrát zajímat pobřeží východní (po tomto výčtu to možná trochu zamrzí, že?). Právě tam totiž působí podvodník Irving Rosenfeld, který se takhle jednou setká se Sydney Prosserovou, jež mu (není divu) naprosto učaruje.

A co víc – ona souhlasí, že podvádět budou společně. Jenže při jedné „akcičce“ jsou načapáni Richiem DiMasem a mohou jít na dlouho do vězení. Tenhle agent FBI jim však nabídne, že pokud budou spolupracovat při dopadení čtyř podobných porušovatelů zákona, mohou si výrazně pomoci. Do hry se pak postupně v různých úlohách zapojí ještě Irvingova pošahaná manželka, jeho malý syn, kámoš vydávající se za arabského šejka, dobrosrdečný starosta jednoho města v New Jersey, Richieho nadřízení, úplatní politici i mafiáni.

Na začátku se dozvíme, že „něco z toho se opravdu stalo“. Ale co přesně? To je úplně jedno, protože tenhle počin není z tohoto pohledu až natolik kvalitní, aby vás po zhlédnutí přinutil si o té skutečné akci FBI cokoliv více zjišťovat. Tak, po tomto titulku následuje velmi, velmi, velmi zdlouhavá expozice, nicméně divák kvůli tomu, jak si Špinavý trik vede při udílení těch prestižních cen, má přesto velký důvod se domnívat, že se po té necelé půlhodině začne opravdu něco dít. A začne, byť to rozhodně není žádná velká sláva. I když, protože tvůci rozhodně nechtějí nikoho rozzlobit, nýbrž doufají, že vám tímto filmem zpříjemní několik desítek minut strávených v atmosféře vašeho oblíbeného kina, dovedu si představit, že se najdou i tací, kteří budou ze Špinavého triku naprosto nadšení.

Jméno režiséra a scenáristy Davida O. Russella vešlo širšímu okruhu diváků poprvé do povědomí s mimořádně povedeným Fighterem, kterým započal tento rodák z New Yorku úspěšnější část své kariéry. Nyní se ceny a nominace jen hrnou. Ale zaslouženě? U Fightera určitě, v případě dalšího počinu rozhodně ne, a nejnovější Špinavý tri  k   je film, který posouvají z šedivého průměru do výraznějšího nadprůměru pouze a jenom naprosto špičkové/precizní/fenomenální herecké výkony. Ty, které vidíme před kamerou, natáčení evidentně nesmírně bavilo, tudíž se pak díky nim baví i obecenstvo v kině, přestože jinak film v několika ohledech skřípe.

Velkou potíž představuje fakt, že David O. Russell na všech svých počinech, s výjimkou zmiňovaného Fightera, ukázal (a nyní jenom potvrdil), že není dobrým vypravěčem. Tajemství jeho úspěchu tedy tkví právě v obsazování těch největších hollywoodských hvězd, které díky svým zkušenostem ledacos obstarají za něj. Na place pak prakticky jen udílí pokyny „action“ a „cut“, což funguje za předpokladu, že dotyční rozumí těm postavám, které stvořil. Většinu diváctva si patrně získal právě tím, že svými díly na nikoho neútočí, nikoho neuráží, prostě se nepouští do žádných větších akcí.

S tím vlastně do jisté míry souvisí konkrétněji i ten fakt, že divák pořád čeká na ten trik, který se objevuje v českém distribučním názvu, a čeká, a čeká, a čeká … A najednou se objeví závěrečné titulky a on si řekne jen: „Cože? To jako tamto bylo vono, jo?!?“. Tedy neuvidíme nic ve stylu Obvyklých podezřelých nebo Lucky Number Slevin (jinými slovy žádnou „Kansaskou léčku“), což je velká škoda, jelikož díky sympatické hlavní dvojici, která by ji měla na svědomí, by opravdu výrazná pointa filmu pořádně prospěla a pomohla k ještě lepšímu hodnocení. To už ale scenáristé zřejmě brali jako práci navíc, protože spoléhali na to, že lidé se prostě budou bavit už tak.

Takže vedle těch povedených kostýmů jde skutečně především o ty, kteří je oblékají. Nominace na ty prestižní (herecké) ceny jsou nepochybně zasloužené. Jenom nad jedním jménem se nelze nepozastavit – Jennifer Lawrence? Ta, která má tentokrát pomalu ještě méně prostoru, než Jeremy Renner ve velmi vedlejší roli, je taky (opět) nominovaná? A za co, když co do hereckého projevu za nezdolným triem ve složení Christian Bale (jenž kvůli roli v Russellově filmu tentokrát přibral), Bradley Cooper (určitě v jedné ze svých nejlepších rolí), Amy Adams (nejen kvůli tomu velkému výstřihu v téhle úloze natolik skvělá, že si po delším balancování na hraně získala místo v mojí TOP 10 nejoblíbenějších hereček), celkem zaostává? Copak by se opravdu nenašla herečka, která ve filmu s loňským datem premiéry (Špinavý trik měl v USA premiéru v prosinci, proto teď soutěží o Oscary), zazářila více? Navíc, ve filmu hraje manželku Christiana Balea, což je stejně zvláštní, jako kdyby Melissa Leo (díky Russellovi také oscarová herečka) hrála ve Fighterovi jeho dceru, nebo kdyby Aaron Taylor-Johnson hrál syna Chloe Moretz (vůbec nevím, proč jsem si vybavil zrovna tuhle dvojici z Kick-Assu). Jo, jasně, chápu, že i takovéto (a obdobné) fifleny mohou zaujmout, nicméně když už, tak by si podle mě Lawrence zasloužila nominaci klidně spíše za Hunger Games, protože aby byl Špinavý trik (co se nominací týče) na vedoucí úrovni Gravitace, je přeci jen trochu přehnané.

Špinavý trik je film, který by s neznámými herci a herečkami s největší pravděpodobností sbíral ceny pouze na druhořadých festivalech. Ale to, co předvádí Bale, Cooper a Adams se pomalu (s malilinkou nadsázkou) ani nedá popsat slovy. Takže je klidně možné, a to je svým způsobem pozoruhodné, nezabývat se vůbec dějem a soustředit se čistě jen na herce a herečky. I za celkové obsazení se rozdávají ceny a Špinavý trik přesně takové vyhrává. A kdyby vám snad náhodou byla uvedená jména pořád málo, tak vězte, že cameo si tu střihne i jedna herecká legenda (někdejší dvorní herec/herečka jednoho z v prvním odstavci jmenovaných režisérů). Nicméně pokud to vezmeme kolem a kolem, tak po zhlédnutí tohoto filmu bude jistě převažovat spokojenost.