Film začíná autentickými nahrávkami z toho zářiového dne a překvapivě nekončí řečí Baracka Obamy, ve které svým spoluobčanům a celému světu oznámil, že byl nejhledanější terorista světa dopaden a zabit. V úvodu pak sledujeme, jak v jednom z tajných vězení CIA (Black Site) dochází k mučení jistého člověka jménem Ammar, který by měl mít kontakty na některé vlivné teroristy. V tu dobu hlavní hrdinka Maya teprve přicestovala do Pákistánu a hned je nucena přihlížet metodám svého kolegy Dana, mezi kterými nechybí (ne)populární waterboarding. Už tyto scény byly považovány za kontroverzní a nepravdivé, protože Američané přece nikoho nemučí. Je zvláštní, že v případě vynikajícího thrilleru Odvlečen na tyto scény takřka nikdo nereagoval. Dále se také vehementně řešilo, kdo tvůrcům prozradil některé přísně tajné informace, týkající se totoho případu a stále se řeší výskyt jednoho tajného vězení v Polsku.

Znovu si tedy tvůrci zajistili, aby se o filmu začalo mluvit. Tentokrát ale přitáhlo pozornost veřejnosti jen samotné téma a nikoliv zákulisní machinace, jako tomu bylo u předchozího projektu dua Kathryn Bigelow – Mark Boal, nazvaného The Hurt Locker. Přestože se z mého pohledu nejednalo o nějak výjimečný, ba spíše jen lehce nadprůměrný akční biják, vysloužil si šest Oscarů. 30 minut po půlnoci je určitě výjimečnější, ačkoliv v něčem (kamera, atmosféra) se předchozímu režisérčinu projektu podobá. Tolik Oscarů ale určitě nezíská. Ani nemůže, neboť je nominovaný pouze na pět. Jméno bývalé manželky Jamese Camerona, která jako první žena v historii získala Oscara za Nejlepší režii, se tentokrát mezi nominovanými v této kategorii nevyskytuje.

Je pravda, že stopáž, mírně přesahující 150 minut, je poměrně zbytečně dlouhá. Sledujeme tedy snahu hlavní hrdinky a jejich nejbližších spolupracovníků při rozplétání nitek, vedoucích k Bin Ládinovu dopadení, přičemž sem tam se podíváme i na nějaký teroristický útok, který se nepochybně odehrál tak, jak je vyobrazeno. To už jsme ale mohli vidět i v televizních zprávách. Takže teprve zhruba od poloviny filmu, kdy Bin Ládinův kurýr, známý jako Abu Ahmad al-Kuwaiti, přivede agenty k precizně zabezpečenému domu v pákistánském Abbottabádu, začne být 30 minut po půlnoci o poznání zajímavější, protože se konečně objevuje nějaký bod, o který se dá opřít. V domě není připojení k internetu ani rádio, a když chtějí jeho obyvatelé použít mobilní telefon, jedou nejprve kilometry daleko. Podařilo se zjistit, že v domě jsou dva muži a s nimi tři ženy, což pro danou oblast není vůbec typické, a proto je pravděpodobné, že je tam ukrytý ještě jeden.

Jenže, o tom, že tím třetím je právě Usáma Bin Ládin, mnozí pochybují. S výjimkou Mayy, která to (podle svých slov) ví na 100%. Další věc, tento potencionální úkryt byl objeven v době, kdy vyhledání někdejšího vůdce a zakladatele al-Káidy (je nepravděpodobné, že by během svého skrývání měl na chod této teroristické organizace nějak významný vliv) už nebylo pro vedení CIA prioritou. Což dá Maye jasně najevo její nadřízený. Ovšem Maya (postava také inspirovaná skutečnou osobou) byla postupem času v podstatě jediná, kdo se ho neúnavně a odhodlaně snažil najít. A když se jí to povedlo, dalo jí ještě docela přesvědčování nechat tam poslat speciální komando. Tato scéna je v podstatě, tak jako celý film, natočena velmi dokumentárně, ale přesto se nechce příliš věřit, že by zátah probíhal zrovna takhle, protože to vypadá, že SEALs měli spíše v ledasčem štěstí, než aby byla celá akce do detailu naplánovaná.

Mayu si zahrála jedna z nejobsazovanějších, nejvšestrannějších a nejlepších hereček současnosti – Jessica Chastain. Tato role však evidentně nevyžadovala nějakou výraznou přípravu. Takovýchto agentek CIA už jsme na plátně viděli hodně. Maya je tak trochu výjimečná v tom, že se o ní prakticky vůbec nic nedozvíme, přestože je ze všech postav nejdůležitější. Jenom to, že pro CIA pouze hledá Usámu. Víme, jak to z počátku vypadá, že bude na tuto práci jemná (přivírání očí při mučení), ale později se, podle očekávání, otrká (viz ne zrovna slušná odpověď k řediteli CIA). Z čistě osobního hlediska se o ní však nedozvíme vůbec nic. Takže i proto si lze závěrečný záběr filmu vyložit různě. Opravdu, opravdu výborní jsou její spoluhráči Jason Clarke, Kyle Chandler, Mark Strong a Jennifer Ehle, byť mají relativně malý prostor.

30 minut po půlnoci není úplně klasický americký počin, na které jsme zvyklí, ale že by se jó hodně lišil, tak to taky ne (např. rozdělení do kapitol je spíše matoucí). Mě osobně baví filmy odehrávající se na Blízkém či Středním východě, ale tento, na rozdíl třeba od Labyrintu lží, Mariňáka, Království nebo Elitních zabijáků, není vůbec o zábavě. Ono při takové práci, jakou vykonává hlavní hrdinka, se opravdu nenasmějete. Alespoň se potvrdilo její podezření, že je Bin Ládin v Abbottabádu, protože kdyby tam nebyl ani on, ani žádný jiný hledaný terorista … to raději ani nedomýšlet. Stejně jako teorie, že se jednalo jen o dvojníka a skutečný Usáma Bin Ládin se nadále skrývá někde v bezpečí, což by byl další ohromný přehmat CIA. Jeden z těch předchozích se týkal odhalení identity tajné agentky Valerie Plameové, jejíž příběh, zpracovaný do filmu s názvem Fair Game, byl pro mě natočený o něco působivěji.