Věra Chytilová

Věra Chytilová (1929) - filmová režisérka a absolventka FAMU, nepřehlédnutelná představitelka české nové vlny. Její tvorba je ovlivněna stylem cinéma-verité, především jeho dokumentaristickým a filozofujícím proudem. Chytilová proslula experimentálními postupy, vnášením filozofických témat a esejistického přístupu a ostrým satirickým tónem.

Věra Chytilová
režisérka a scenáristka hraných a dokumentárních filmů. Studia architektury v Brně (1948-1949) nedokončila a živila se jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedl fotograf Karel Ludwig, její první manžel, a krátká kariéra manekýnky. Dostala epizodní roli ve filmu Martina Frice Císařův pekař - Pekařův císař (1951), do roku 1957 pak ve FSB prošla profesemi klapky, skriptky a asistentky režie (Ztracenci, Miloš Makovec, 1957). V letech 1957-1962 vystudovala režii na FAMU u Otakara Vávry a upozornila na sebe už školními snímky Zelená ulice (1960) a Kočičina (1960). Absolvovala středometrážním filmem o životě manekýnky Strop (1961). Následoval inscenovaný dokument ze života učnic Pytel blech (1962), hraná konfrontace dvojího ženského údělu O něčem jiném (1963), účast na kolektivním filmu podle próz Bohumila Hrabala Perličky na dně (1965) povídkou Automat svět, skandální koláž o hře bez hranic Sedmikrásky (1966) a naivisticky stylizované biblické podobenství
Ovoce stromů rajských jíme (1969). Nejbližší spolupracovníky v té době našla ve výtvarnici a scenáristce Ester Krumbachové a ve svém druhém manželovi, kameramanu Jaroslavu Kučerovi.
Za normalizace byla postižena šestiletým zákazem práce, během kterého inkognito natáčela televizní reklamy. Ke hrané tvorbě se mohla vrátit komedií o etice partnerských vztahů Hra o jablko (1976, uveden 1978) a souběžně se od té doby věnuje i dokumentu (např. Čas je neúprosný, 1978; Praha - neklidné srdce Evropy, 1984 aj.). Jako takřka jediná si i teď dokázala vybojovat a udržet myšlenkovou i tvárnou kontinuitu své tvorby: v sídlištním živočichopisu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), v normalizační charakterologii Kalamita (1981), v portrétu narcise Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), v jinotajné sci-fi Vlčí bouda (1986), v adaptaci divadelní inscenace Bolka Polívky Šašek a královna (1987) i v moralistní tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam (1988). Umělecky, eticky a společensky „podvratný" tón, vyvolávající často zcela protikladné soudy, si její dílo podrželo také v posledním dvacetiletí. Po střihovém dokumentu T.G.M. - Osvoboditel (1990) natočila mozartovské balábile Mí Pražané mi rozumějí (1991), privatizační komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), skurilní politickou satiru Pasti, pasti, pastičky (1998), bizarní obraz manipulace Vyhnání z ráje (2001) a nervní mozaiku současných vztahů Hezké chvilky bez záruky (2006). Kromě větších, autobiograficky inspirovaných dokumentů jako Vzlety a pády (2000), Trója, proměny v čase (2003) či Pátrání po Ester (2005), režírovala řadu portrétů a esejů pro televizní cykly společnosti FEBIO (GEN, GENUS, V.I.P., Oko, Jak se žije, 12 odvážných, Táta jako máma, České milování). V roce 1994 nastudovala v Divadle Na zábradlí hru britského dramatika Martina Crimpa Story, vehementně se angažuje ve veřejných záležitostech. Je profesorkou FAMU a vedoucí katedry režie,
(luk)
1960: Zelená ulice
1960: Kočičina
1963: U stropu je pytel blech
1963: O něčem jiném
1965: Perličky na dně (Automat Svět)
1966: Sedmikrásky
1969: Ovoce stromů rajských jíme
1976: Hra o jablko
1978: Čas je neúprosný
1979: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště
1981: Forman versus Chytilová
1981: Kalamita,
1983: Faunovo velmi pozdní odpoledne
1984: Praha - neklidné srdce Evropy
1987: Vlčí bouda
1987: Šašek a královna
1988: Kopytem sem, kopytem tam
1991: Mí Pražané mi rozumějí
1992: Dědictví aneb kurvahošigutntag
1993: GEN - Galerie elity národa
1997: Jak se žije s nebožtíky podle Věry Chytilové
1997: Jak se žije na posázavském pacifiku podle Věry Chytilové
1998: Pasti, pasti, pastičky
2000: Vzlety a pády
2001: Vyhnání z ráje
2005: Pátrání po Ester
2006: Hezké chvilky bez záruky
katalog 1. Festivalu nad řekou

V jednom z prvých rozhovorov povedala: "Film musí mať pravdu, estetiku, rozum, cit a vieru - pretože film má byť pravdivý, vzrušujúci, potrebný, krásny a plný nádeje. Také filmy by som chcela robiť. Bojím sa ale, že to nebudem nikdy vedieť." Jej dielo je dôkazom, že v poslednej vete
sa mýlila. Věra Chytilová je dnes ikonou európskej kinematografie a vo svojich filmoch neustále hľadá odpovede na nové a nové otázky. Věra Chytilová sa narodila 2. februára 1929 v Ostrave. Dva roky študovala architektúru v Brne. Počas praxe v Prahe si ju všimol Jiří Brdečka, ktorý hľadal dvorné dámy pre svoj film Cisárov pekár - Pekárov cisár. Počas jeho nakrúcania Chytilová podľahla čaru filmu. Pracovala ako klapka, skriptka a pomocná režisérka na Barrandove a v rokoch 1957 až 1962 študovala réžiu na FAMU. Za svoj dlhometrážny debut O něčem jiném získala cenu na festivale v Mannheime.
V roku 1965 nakrútila Automat Svět pre adaptáciu Hrabalových poviedok Perličky na dne a o rok neskôr excelovala Sedmikráskami, ktoré vzišli z jej spolupráce
s kameramanom Jaroslavom Kučerom a scenáristkou Ester Krumbachovou. Augustová okupácia v roku 1968 ju zachytila pri práci na filme Ovoce stromu rajských jíme. Pod dojmom týchto dní sa z filmu stala metafora o zrade a nasledovala nútená prestávka. Až v roku 1976 nakrútila ďalší film - trpkú komédiu Hra o jablko. Veľký úspech u divákov mal aj príbeh starnúceho elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne. Niekoľko filmov
- Kalamita, Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Vyhnání z ráje - nakrútila s hercom Boleslavom Po-lívkom. Jej satira Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) je kritikou spoločnosti a odľudštených vzťahov. S divadlom Sklep spolupracovala na poetickej komédii, ktorá sa zmení v mrazivú drámu
- Kopytem sem, kopytem tam (1988). Jej zatiaľ posledným celovečerným filmom je trpká komédia Hezké chvilky bez záruky (2006). Věra Chytilová je držiteľkou niekoľkých cien, vrátane francúzskeho vyznamenania Rytier umenia a literatúry, Českého leva za dlhoročný umelecký prínos kinematografii a Ceny za mimoriadny umelecký prínos svetovej kinematografii z MFF Karlovy Vary 2000. V súčasnej dobe pôsobí ako vedúca Katedry réžie na pražskej FAMU.
katalog 17.ArtFolmFestu 2009/202

scenáristka
Studovala architekturu v Brně, byla kresličkou a laborantkou. Ve Filmovém studiu Barrandov začínala jako klapka, skriptka, asistentka a pomocná režisérka. Po několikaleté filmařské praxi (1953-1957) vystudovala režii na FAMU v Praze (absolventský film Strop,1962). Jedna z nejvýznamnějších evropských režisérek. V roce 1993 o ní natočila Irena Pavlásková dokument v rámci cyklu GEN. V roce 1992 jí bylo uděleno francouzské vyznamenání Rytíř umění a literatury. V roce 1998 převzala z rukou prezidenta Václava Havla Medaili za zásluhy. V létě 2000 pak získala na MFF Karlovy Vary Zvláštní cenu (Zlatý křišťálový glóbus) za dlouholetý přínos světové kinematografii.

U filmu začínala v ¦typicky ženských profesích - jako klapka, skriptka, asistentka režie a pomocná režisérka. Teprve po několikaleté praxi odešla studovat režii na FAMU do ročníku Otakara Vávry. První dáma českého filmu po začátcích ovlivněných metodou cinéma verité - středometrážní filmy STROP (1961) a PYTEL BLECH (1962) a celovečerní film O NĚČEM JINÉM (1963) - natáčí stylizované SEDMIKRÁSKY (1966) a filosofické podobenství OVOCE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME (1969). Po několikaleté nucené tvůrčí odmlce realizovala HRU O JABLKO (1976), kde stejně jako v¦dalších filmech PANELSTORY (1979), KALAMITA (1981), FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE (1983), PRAHA - NEKLIDNÉ SRDCE EVROPY (1983, dokument), VLČÍ BOUDA (1986), ŠAŠEK A KRÁLOVNA /1987/,
KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM /1988/), MÍ PRAŽANÉ MI ROZUMĚJÍ (1991, DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTAG (1992) předvedla schopnost osobitého pohledu na realitu a snahu inovovat zaběhlé filmařské postupy. V¦roce 1997 natočila černou komedii film PASTI, PASTI, PASTIČKY.

U filmu začínala v¦typicky ženských profesích - jako klapka, skriptka, asistentka režie a pomocná režisérka. Teprve po několikaleté praxi odešla studovat režii na FAMU do ročníku Otakara Vávry. První dáma českého filmu po začátcích ovlivněných metodou cinéma verité - středometrážní filmy STROP (1961) a PYTEL BLECH (1962) a celovečerní film O NĚČEM JINÉM (1963) - natáčí stylizované SEDMIKRÁSKY (1966) a filosofické podobenství OVOCE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME (1969). Po několikaleté nucené tvůrčí odmlce realizovala HRU O JABLKO (1976), kde stejně jako v¦dalších filmech PANELSTORY (1979), KALAMITA (1981), FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE (1983), PRAHA - NEKLIDNÉ SRDCE EVROPY (1983, dokument), VLČÍ BOUDA (1986), ŠAŠEK A KRÁLOVNA /1987/,
KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM /1988/), MÍ PRAŽANÉ MI ROZUMĚJÍ (1991, DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTAG (1992) předvedla schopnost osobitého pohledu na realitu a snahu inovovat zaběhlé filmařské postupy. V¦roce 1997 natočila černou komedii film PASTI, PASTI, PASTIČKY.
-----------------------
40b) VĚRA CHYTILOVÁ
se narodila 2.2. 1929 v Ostravě.
Studovala architekturu v Brně, byla kresličkou a laborantkou. Ve
Filmovém studiu Barrandov začínala jako klapka, skriptka,
asistentka a pomocná režisérka. Po několikaleté filmařské praxi
(1953-1957) vystudovala režii na FAMU v Praze (absolventský film
Strop, 1962). Jedna z nejvýznamnějších evropských režisérek.
V roku 1993 o ní natočila Irena Pavlásková dokument v rámci cyklu
GEN. 7.2. 1992 jí odevzdali francouzské vyznamenání Rytíř umění
a literatury. 28.10. 1998 pak převzala z rukou prezidenta Václava
Havla Medaili za zásluhy.

Filmy (neúplný výčet) - 1959: Dům na Ořechovce (krátký film
"FAMU); 1960: Pan Ká (krátký film FAMU); Zelená ulice (Krátký film
"FAMU); 1961: Strop (absolventský, hraný středometrážní film
"FAMU); Žurnál FAMU - Říkanky (krátký film FAMU); 1962: Pytel
blech (středometrážní hraný) - společně s filmem Strop uvedený do
"kin pod názvem U stropu je pytel blech); 1963: O něčem jiném;
" 1965: povídkový film Perličky na dně (povídka Automat Svět);
" 1966: Sedmikrásky; 1969: Ovoce stromů rajských jíme; 1976: Hra
"o jablko; 1978: Čas je neúprosný (krátký dok. film); 20 MSVB 78
"(krátký dok.); 1979: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště; 1981:
" Kalamita; 1983: Faunovo velmi pozdní odpoledne; 1984: Praha
"- neklidné srdce Evropy (celovečerní dok. film); 1986: Vlčí
"bouda; 1987: Šašek a královna; 1988: Kopytem sem, kopytem tam;
"TGM - osvoboditel (dok. film; 1991: Mí pražané mi rozumějí;
" 1992: Dědictví aneb Kurvahošigutntag; 1993: Kam panenky...?
"- dokumet. film; OKO Věry Chytilové: Máme rádi zvířata; 1994:
" Chcete nás? - TV krátký film; GEN: Bolek Polívka - dokument.
"film; 1998: Pasti, pasti, pastičky, černá komedie."

" Bibliografie: Filmový přehled 1/93 (Dědictví aneb...); Filmový
"přehled 10/93 (Kam panenky...); Filmový přehled 12/94 (Zprávy);
"katalóg XXVII. MFF Karlovy Vary: Spřízněni volbou, s. 148; Cinema
"1/93, s. 65 (filmografie); Cinema 9/97, s. 10 (foto); Film Jam
"9/97, s. 60 (foto); Film Jam 12/97, s. 20-21 (rozhovor); Film Jam
"4/98, s. 24-25 (fotoprofil); Kino 2/63, s. 3; Kino 10/79; Kino
"3/88, s. 8-9 (rozhovor); Kino 1/91, s. 13; Kino 22/91, s. 5
"(foto); Kino 22/92, s. 13 (foto); Kinorevue 7/92, s. 13 (rozhovor
"+ foto); Kinorevue 1/95; Kinorevue 2/97, s. 5 (foto); Film a doba
"5/89, s. 288-289; Film a doba 6/89, s. 300-308 (rozhovor + foto);
"Film a doba 3/98, s. 2 obálky (foto); Janoušek, Jiří: 3 a 1/2,
"nakl. Orbis, Praha 1965 (kniha); Josef Škvorecký - Všichni ti
"mladí bystří muži a ženy, nakl. Horizont, Praha 1991 (kniha); Jan
Bernard-Pavla Frýdlová - Malý labyrint filmu, nakl. Albatros,
"Praha 1988, str. 189 (kniha); Čs. filmoví režiséři 70. let, ČSFÚ,
"Praha 1983, str. 29 (kniha); Program FK Praha 1/89; Lidové
"noviny/NLN 14.9. 1996; Rozhlas 35/97 (rozhovor); Encyklopédia
"filmu, s. 364-365; Filmové Profily, s. 159-161; R70, s. 29-31;
"Věra Chytilová: ""Velká špina okolo nás!"" - Film Fan 5/92, s.
"22-23 + 32; Brůna, Otakar: Apokalypsa dnes? - Film a divadlo
"11/89, s. 18-21; Film a divadlo 10/63, s. 5; Obuch, Andrej:
"Premeny hry Věry Chytilovej - Dialóg 3/89, s. 8; Čs. tvůrci
dokumentárního filmu (ÚPF Praha), s. 45-46

Autor/Zdroj: /Sber