Jan Boněk

Jan Boněk, český dokumentární režisér, scénárista, pedagog a spisovatel, se narodil 25. srpna 1945 v Praze. Absolvoval v roce 1968 Katedru dokumentární tvorby FAMU. Poslední ročník strávil na Vysoké škole múzických umění ve Finsku.

Roku 1969 nastoupil jako režisér do Československé televize. Spojil s ní celý svůj profesní život. Natočil asi 700 dokumentů a publicistických pořadů. V roce 1992 odešel do volného povolání, založil kulturní agenturu LA BON (z francouzkého "služka"). Jako rpoducent vyrobil dalších asi 100 filmů pro Českou televizi, ale i pro Channel Four, rakouskou televizi nebo televizi v Los Angeles.

V letech 1972-1989 působil na Katedře dokumentární tvorby FAMU jako vedoucí pedagog 1. a 2. ročníku, roku 1986 byl jmenován docentem.

Bohatá filmografie svědčí o jeho tématickém rozptylu v oblasti historie a umění, ale i schopnosti vyjít vstříc objednávce zaměstnavatele. Jako univerzální autor točil pro Československou televizi desítky pořadů k nejrůznějším výročím, pořady o aktuálních problémech školství, pořady popularizující informace strategického významu a snímky se sociální tématikou.

Pracoval mimo jiné na cyklu Česká móda (1994-2000) či časosběrně zachycoval stavební rozvoj ruzyňského letiště. Protože Československá televize byla v 70. letech hlavním stylotvorným nástrojem normalizace, vytvářel i ryze politické dokumenty tehdejší rétoriky.

Pohnuté 20. století zpracoval v seriálu První světová válka, střihovým snímkem okupaci, postoj představitelů české kultury v boji s fašismem. Ovšem dominantními tématy jsou umění a jeho dějiny, a hlavně architektura. Dlouhodobý zájem o Pražský hrad z něj učinil téměř dvorního hradního režiséra. Byl zván (jako jediný) k důležitým událostem kontinuálního archeologického výzkumu či restaurátorským pracím a tak vzniklo několik časosběrných dokumentů.

Z historie Jana Boněka nejvíce přitahovala doba Rudolfa II., kterou přiblížil právě přes prostředí a umělecký kvas na Pražském hradě té doby. K nejdůležitějším dokumentům pak patří popularizace práce českých egyptologů. Díky řediteli Českého egyptologického ústavu FF UK Miroslavu Vernerovi byl s kamerou u našich nejvýznamnějších objevů i v místech, kam se nedostaly ani štáby světových televizí. Vytvořil také filmový portrét zakladatele české egyptologie.

Ještě je třeba zmínit jeho tři prvenství: natočil první polistopadový portrét Edwarda Beneše, vůbec první portrét protektorátního prezidenta Emila Háchy a první souvislé vyprávění J. Hanzelky a M. Zikmunda nejen o známých cestách, ale i o jejich osudech po roce 1968 a někdejší cestě po SSSR.

Často v poslední době spolupracuje s kameramanem Josefem Nekvasilem.

Autor: veverka-zrzka