Imaginární lásky

Solidní artová hračka o podobě   "lásky" v rámci současné   pseudointelektuální městské subkultury   generace Y.

Chaos a ironie v lásce...
Tak tohle měl být snímek, který jsem toužil   tolik vidět, který jsem nemohl tak dlouho nikde   sehnat a který mi po zhlédnutí vytvořil na   tváři kyselý úsměv a nutil mi položit si   otázku "Co to mělo kurňa být"? Ano   to byl on! Chvilkama jsem nevěděl jestli je film   o voze nebo o koze, a to nemluvě o třech   totálně nesympatických filmových postavách (   s herci jsem problém neměl, zahráli to   výborně). Nejvíc mi vadila postava Marie -   nesympatická pipka, která si hrála na Audrey   Hepburn, o proti klukům vypadla o mnoho let   starší, jediné čím mě bavila, byla její   láska k cigaretám. Co mě opravdu pobavilo byl   konec, když si naše dvojice vybrala nový objekt   své touhy. Od šikuly Dolana jsem čekal teda   mnohem, ale mnohem víc. Mně Imaginární lásky   zklamaly, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem   je viděl a netrápil se o jaký že to filmový   zážitek jsem přišel. Právě si dávám svou   oblíbenou cigaretu, vyfukuji vášnivě kouř   (Fúúúú) a tomuhle láskovému chaosu dávám   60%.

Odehráno očima a přesto bohémské , uvolněné   a sebeironizující - vše tonoucí v cigaretovém   kouři, až z toho štípou oči. V hlavní roli   milostná rivalita mezi mužem a ženou pojatá   jako pistolnický souboj plný radostného   očekávání, na jehož konci vždy někdo padne   k zemi, ale znovu vstává, olíže rány a s   grácií toreadora vcházícího do arény bojuje   dál, až do naprostého ztrapnění... a ano,   takhle nějak se chováme, když někoho hodně   chceme :-). U svěžích detailů a stylizace,   prokládaných lahodným repetivním podkresem,   nelze nevidět inspiraci minimálně dvěma   filmovými ikonami, z nichž na jednoho doma   volají
Kar-waii a na dalšího Quentine, pro   hravost a zábavnost Imaginárních lásek však   lehce odpustitelnou.
A ten smrtelně vážný   monolog o kouření - jako by mně viděli do   hlavy:-)

Imaginárne lásky sú imaginárným pohľadom do   NIE celkom klasického milostného trojuholníka,   kde dvaja chcú toho tretieho, ktorý nechce   nikoho z tých dvoch. Mohla by som filmu vytknúť   jednoduchosť príbehu a možno povrchnosť   hlavných postáv, ale určite by to nebolo   nedostatkom Dolanovho talentu. Vo veku 21 rokov je   asi dosť ťažké natočiť príbeh o vzťahoch.   Možno to len chce viac skúseností (hlavne tých   zažitých)..Pre mňa boli Imaginárné lásky   veselým filmom o smutných veciach a teším sa   na ďalší Xavierov filmový/herecký počin.

Výborný film, řekla bych, že ještě o něco   lepší než režisérův předešlý snímek   Zabil jsem svou matku. A nejlepší: "Není   to můj typ", "Můj taky ne".

Být intelektuálem na konkurenční C.FD, tak   bych hodnotil tento film jako skvělý. Pravda je   taková, že jsem trpěl. Děsná slátanina,   která se může odehrát opravdu jen v   imaginárním světě. Hlavní hrdinové trpí   normální schizofrenií. Jediným kladem celého   filmu spatřuji v hudbě, která ve snímku zní.