Zrcadlo

Magický film roztříštěný   podobně jako vzpomínky na   dětství v našich myslích.   Je třeba vidět víckrát.

Zrcadlo má své kouzlo.   Občas je sice složité   vyznat se, kde se v ději   nacházíme - asi na tom má   svůj díl i dvojrole   matka/manželka Margarita   Těrechova. Také verše   Tarkovského otce se mi do   Zrcadla moc nehodily, přesto   však mám důvod Tarkovského   dílo obdivovat - vždyť jen   scéna s hořícím seníkem   okouzlí.

Toto dílo má být   nejosobnější dílo   uměleckého boha Androšky   Tarkovského, má vypovídat o   hlubokých citech, jež choval   ke své předrahé matince.   Tady přiznávám, že jsem se   cítil být krajně   limitován, neboť jde o cit,   který jsem v podstatě nikdy   nezažil, ale poté co jsem   jeho „láskyplný výlev“   citů zhlédl, tak jsem své   obavy přehodnotil. To že   děj příliš smyslu   nedává, to mne nepřekvapilo   (který Tarkovského film ho   taky dává, že?), to že   rusáci zmateně pořád něco   blábolili, to už vůbec ne,   jen jsem čekal (a nedočkal)   na vyjádření citů k matce.   Spíše zde autor prezentuje   svůj postoj k ženám a   rozhodně se nejedná o nic   moc lichotivého. Po celý   snímek mi pořád tanula   otázka, které jsem nezbavil   ani po titulcích. Nebyl   vypravěč (Tarkovský)   schizofrenik? Rozhodně tomu   spousta věcí nasvědčovala,   ale na druhou stranu aspoň   vím, proč Lars von Trier   dedikoval svého Antikrista,   zrovna tomuto autorovi. Že   jeho filmy nejsou pro   obyčejné lidi? Toť hrubě   chabá výmluva jeho   uctívačů. Prý se díla   Andreje Tarkovského nemají   analyzovat, aspoň dle slov   jejich autora. Velmi pěkné   od filmového tvůrce, co si   budeme nalhávat, moc   takových rozhodně není. Jen   mi pořád na mysl tane   otázka. Proč je tedy   vykládají, proč porušují   svaté přání jejich boha?   To vypadá jako ideální   téma na analýzu.
P.S. Rozhodně by mne   velice zajímala její reakce   na synův opus, pokud tedy   ještě byla mezi živými.