Zrcadlo (1975)

Zrcadlo (Zerkalo)
78.3 %
 
 

Zerkalo

Další název: The Mirror; White, White Day; Zrkadlo (SK); Belyj, belyj deň (název scénáře); Белый, белый день

    Žánr: filozofický
    Země: SSSR
    Premiéra v ČR: 1.3.1990        
    Délka: 102 min.
„Filmová kompozice uměleckých obrazů minulosti. Autorský film Andreje Tarkovského“
Paměť jako zrcadlo života, které neodráží samy události, ale spíše pocity, jež je doprovázely. Takový je výkladový klíč k nejautobiografičtějšímu z filmů Andreje Tarkovského. Ten se tu v asociativním sledu vzpomínek, snů a představ navrací do dětství, které významně poznamenal rozchod rodičů, a v několika časových rovinách si prostřednictvím svého alter ega připomíná kolizní momenty vztahů s nejbližšími.

Radikální zacházení s prostorem a časem, tradičně zásadními veličinami Tarkovského filmů, dosáhlo v Zrcadle svého vrcholu. Čas konkrétní se proměňuje do nelineárního kosmického plynutí, které pohlcuje či naopak zmnožuje místa, děje i jeho původce. Proto zde jedna postava vystupuje v několika podobách či naopak jediný herec reprezentuje několik protagonistů, což zejména napoprvé výrazně ztěžuje orientaci v ději snímku.

Pokud vás podobná anotace vyděsila, neklesejte na mysli. Nejvíce totiž film procítí divák, který k němu přistoupí beze snahy ho analyticky rozpitvat. Sám režisér vzpomínal, že nejlépe Zrcadlo vystihla uklízečka po projekci v jakémsi maloměstském kulturním domě. Aby ukončila diskuzi o snímku a vystrnadila konečně diváky ze sálu, vyhodnotila děj slovy: „Člověk v předvečer smrti vzpomíná na svůj život, a když si uvědomí, kolik špatností napáchal svým nejbližším, zatouží se jim omluvit, jenže je už pozdě.“

Unikátní v Zrcadle není jen spletitá struktura vyprávění, ale především jedinečné obrazy, které rozechvívají představivost diváka a unášejí ho do jedinečného univerza Tarkovského kinetické metafyziky. To, že v brežněvovské éře tzv. stagnace mohl vzniknout snímek natolik výlučné formy, vypovídá, že i v SSSR si byli dobře vědomi Tarkovského potenciálu. I přes neustálé ústrky mu tak nechávali prostor, který nebyl zdaleka dopřán všem. Jak dokazuje i natáčení na filmový materiál Kodak, jejž měli jako nedostatkové zboží k dispozici jen „protekční“ autoři.

Kamila Dolotina
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

režie:
Andrej Tarkovskij
 
 
hraje:
Margarita Těrechova (mladá matka / Natalie), Ignat Danilcev (Alexej, 12 let / Ignat), Filipp Jankovskij (Alexej, 5 let), Alla Děmidova (Líza), Anatolij Solonicyn (doktor), Nikolaj Griňko (ředitel tiskárny), Jurij Nazarov (veterán), Oleg Jankovskij (otec), Tamara Ogorodnikovová (chůva/sousedka/cizí žena u stolu), Jurij Sventikov (Jurij), Tamara Rešetnikova (role neurčena), Olga Kizilova, Tamara Ogorodnikova (chůva / sousedka / cizí žena u stolu), Larisa Tarkovskaja (Naděžda)
 
 
scénář:
Alexandr Mišarin, Andrej Tarkovskij
 
 
kamera:
Georgij Rerberg
 
 
hudba:
Eduard Artěmjev, Johann Sebastian Bach (úryvky z děl), Giovanni Battista Pergolesi (úryvky z děl), Henri Purcell (úryvky z děl)
 
 
výprava-architekt:
Nikolaj Dvigubskij
 
 
kostýmy:
Jelena Fomina (v titulcích jako Nina Fomina)
 
 
střih:
Ljudmila Fejginova
 
 
zvuk:
Semjon Litvinov
 
 
vedoucí produkce:
Ernst Vajsberg
 
 
titulky-česká verze:
Jana Klusáková
 
 
mluví:
Innokentij Smoktunovskij (vypravěč), Arsenij Tarkovskij (recituje své verše)
 
 
masky:
Vera Rudina
 
 
výprava:
Nikolaj Dvigubskij
 
 
vedoucí výroby:
Ernst Vajsberg
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.