Život je zázrak

Emir Kusturica zůstává i ve svém dalším rozmáchlém opusu s optimistickým názvem Život je zázrak věrný vlastnímu stylu, v němž s ironickou nadsázkou mísí podobenství s realitou. Stejně jako v legendárním Undergroundu (1995, FP 5/96) se i nyní vrací k občanské válce na Balkáně, předvádí ji však z jiného úhlu. Namísto mrazivého děsu a všudypřítomného zmaru přináší tragikomický milostný příběh, odehrávající se v idylickém prostředí kopců na bosensko-srbském pomezí a začínající na počátku válečného konfliktu v roce 1992. - Inženýr Luka Djukič pochází z Bělehradu, ale nyní žije s vyšinutou manželkou Jadrankou a synem Milošem na opuštěném nádraží nedostavěné trati. Syn musí na vojnu a Jadranka uteče s maďarským cimbalistou. Ve válce se Miloš ocitne v bosenském zajetí a krajané přivedou Lukovi muslimskou ošetřovatelku Sabahu, aby ji vyměnil za syna. Jenže mezi věkově odlišnou dvojicí vzplane láska, a tak se všechno poněkud zkomplikuje... – V dynamickém vyprávění se objevuje řada postav, jež jsou často bizarní a jež patří do „katalogu“ balkánských filmů, právě tak jako všudypřítomná „lidová“ hudba (prezentovaná kapelou No Smoking Orchestra, s níž vystupuje jak Kusturica tak jeho syn Stribor, hrající mj. jednu z mála kladných postav, kapitána Aleksiče). Tvůrce neřeší obvyklou otázku „kdo je vinen“ a vyhýbá se explicitnímu zobrazení válečných hrůz. Přesto se však samozřejmě dotýká řady společenských problémů i konsekvencí (srv. postavy záludného šmelináře Filipoviče, starosty, policisty Toma apod.). Své místo tu mají symboly (zamilovaná oslice toužící po sebevraždě, fotbalové utkání jako předobraz bojů…) i vize (let postele nad krajinou). Funkčně je využito prostředí opuštěné trati v kopcích, plných tunelů. (Snímek je mj. i přehlídkou bizarních drezín.) Navzdory dynamickému a rychlému tempu je však film příliš dlouhý. Zároveň postrádá hloubku a sugestivitu výpovědi Kusturicových předcházejících děl a sklouzává až k manýře.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/4

Bosna 1992. Luka, srbský inženýr z Bělehradu, se usadí ve vesnici na konci světa se svojí ženou Jadrankou, operní pěvkyní, a se synem Milosem, Luka připravuje stavbu železnice, která přemění tento zapomenutý kraj v turistický ráj. Hluboce ponořen do práce a zslepen přirozeným optimismem, Luka jako by ani nevnímal stále hřmění blížící se války.
Když boje vypuknou, Lukův život je vzhůru nohama. Jeho žena Jadranka se mu ztratí v objetí jednoho muzikanta, zatímco jeho syn je povolán na frontu. Luka s neutuchajícím optimismem čeká na svou rodinu, aby mohli odjet, ale Jadranka se nevrací a Milos se stává zajatcem. Srbská armáda pověří Luku, aby střežil rukojmí muslimku Sabahu. Mezitím se Luka zamiluje do Sabahy, ale mladá žena je určena jako výměna za uvězněného srbského zajatce: Milose.

Luka staví železnici, oslavuje život, nevšímá si blížící se války. Nikdo do poslední chvíle nevěří, že skutečně začne. Luka dál žije ve svém drážním domku, žena mu utekla s maďarským hudebníkem. Kolem dopadají bomby, on jakoby si toho ani nevšímal. To se změní, jakmile je jeho syn Milos zajat. Naděje na vysvobození přichází v podobě muslimské rukojmí Sabahy určené k výměně za Milose. Než k výměně dojde, stane se z Luky Romeo a Sabahy Julie… Kusturica se v tomto filmu (romantické komedii) vrací k tématu války, jež „zčásti kontraproduktivně“ použil už ve filmu Underground (1995), za nějž byl sice oceněn v Cannes, ale diváci doma na Balkáně film nepochopili. Režisér byl obviňován z liknavosti vůči násilí a válce, ač je velkým propagátorem humanismu. Tehdy prohlásil, že přestává točit. Svůj postoj během let přehodnotil, začal opět točit a už druhým filmem se k tématu války vrátil. Tentokrát na ni hledí z jiné perspektivy – zajímá jej člověk a jeho prožitek, válka je „jen“ kulisa pro obecně nedokonalé lidství, kterému válka na jedné straně lidskost ubírá, na druhé zas obrovským způsobem přidává. Ve válce, zvláště tak absurdní, jakou byla válka na Balkáně, která přes noc rozdělila lidi, kteří spolu ještě před chvílí popíjeli, se vyjevuje jejich skutečný charakter. Kdo kradl, krade ve válce ještě víc, kdo miloval, miluje... Poslední Kusturicův film je opět oslavou balkánské kultury a koncertem techno-rockové kapely The No Smoking Orchestra. Život je zázrak rozevírá sice smutnou historii svého národa, film je však velmi optimistický.
kino AERO