Žiletky

Děj filmu je nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje (Filip Topol), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme v průběhu deseti let, od roku 1984. V „čase temna“ potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stane symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas povinné vojenské služby, z níž se zoufale pokouší vymanit. Po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se „útěkem“ na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy, kde zakouší trpké citové rozčarování…

Film režiséra Zdeňka Tyce s hlavním protagonistou, lídrem skupiny Psí vojáci Filipem Topolem, byl natočen takřka před dvaceti lety. Zachycuje příběh vnitřně rozervaného hrdiny, který hledá svou lásku a naráží na limity společnosti i vztahu. Příznačný název dostal film podle nejznámější písně undergroundové skupiny Psí vojáci autora a interpreta, hudebníka i příležitostného prozaika Filipa Topola, který v červnu letošního roku zemřel.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Mladý muž Andrej Chadima odchází od dívky. Pak se ukrývá pod kancelářským stolem, čímž vyleká Evu, ke které se moc má. Následně v hospodě vypije na ex lahev tvrdého alkoholu - a sekne to s ním. Začež potkává Kristýnu. Sleduje ji, sblíží se s ní a pak na ni čeká. Ona si něco vyřizuje na policii. Pak je Andrej na vojně. Zde je, jak jinak, buzerace. Předvede se jim i jeho nadřízený, a to na dráze. Tu udělá za dvacet sedm sekund. Jmenuje se Hart a je to major. Velitel přijímače. Za Andrejem přichází Eva, ale on myslí jen na Kristýnu. Pak je doma, protože mu zemřel otec. U Kristýny je načapán jejím Mírou. Dostane nakládačku a začne poprvé v noci blbnout. Pak je Kristýnou přemlouván k útěku. Ale on nechce. Hart pozná, že se s ním něco děje, ale Andrej nic nepřiznává. Zase mu v noci "hrábne", pak vyleze na komín. Dolů mu musí pomoci požárníci. Skončí v „nemocnici“, kde ve sprchách „omdlí“. Když jej poprvé navštíví jeho matka, prchne před ní. Pak je konečně propuštěn. Opět jej načapá Míra s Kristýnou, ale už z toho nic nedělá. Pak s ním večer Kristýna souloží a Andrej to vidí. Jde na střechu a vrhá se dolů. O deset let později pracuje Andrej na svém domě, opraví střechu a pak se vydává ven. Stává se svědkem autonehody, kdy řidič srazil Kristýnu. Zdá se mu, že odnáší její mrtvolu, nebo je to fakt?

Filmový text Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990, prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem pro scén česko-francouzského filmu Žiletky. Jeho poetikou navazuje Tyc na svůj režijní debut, vvnikaíicího, leč stále nedoceněného Vojtěcha, řečeného sirotka. Podobně jako tam i v příběhu o "lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy, jehož citové a myšlenkové zrání sleduje od roku 1984 do současnosti.
~ V "čase temna " potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaři. Očistí se "štěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... - Tyc výrazně "nekomerčním " způsobem řetězí
úmyslně "oddramatizované " situace, skládající dohromady hrdinovo bloudění vlastním vnitřním prostorem. Protagonistova situace je maximálně zobecněna,tvůrci však zároveň diváka zvolna a soustředěně vtahují a do Andrejova prožívání do konkrétních situací. Pro Andreje, neustále bolestně zraňovaného "žiletkami" světa, není vnitřní osvobození automaticky spjato se změnou společenské a politické situace. - Andrejův svět Tyc zvnějšňuje v četných .metaforických
obrazech, jejichž leitmotivem je "Magický dům " s četnými spojenými
děsivě strojovým páternosterem, a korunovaný mystickým podkrovím - katedrálou. Pro odlišení doby společenské nesvobody a času porevolučního se v první významové části převážně syrově černobílý film láme do barvy. Ta si vynucuje odlišnou poetiku vidění, v na tvůrce výrazně stylizuje zvláště závěrečné patetické setkání dvojice v bezčasí mystické klenby "katedrály". - Přemýšlivý a citlivý přístup tvůrců k zajímavému tématu nenalezl zcela adekvátněformlální vyjádření: až "dokumentaristické " malebná syrovost (ve stylu Tycova debutu) není v souladu s ornamentalistickou symbolčností jiných scén. - Cenný, ale stylově poněkud nevyjasněný projekt vynikal vizuální krásou (kamera Marek Jícha); zvláštní pozornost si zaslouží originální způsob obrazového nakládání s architektonickými prvky "magické " Prahy, z nichž tvůrci skládají prostory Andrejova světa. Vedle hereckých výkonů zkušených profesionálů (Iva Janžurová, Věra Kubánková) zaujme nezvykle obsazená Markéta Hrubešová, především
však velmi autentické neherec' Filip Topol. charismaticklá osobnost dnes už neexistující hudební skupiny Psí vojáci (rovněž autor instrumentální hudby a písně, k níž odkazuje název filmu.
Film vznikl v koprodukci, na níž je finančně angažována především Česká televize a francouzské a české ministerstvo kultury.
-ap-, Filmový přehled 2014/3/39

Klasický filmový děj je v tomto příběhu lásky až za hrob nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny. Jeho citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 až do devadesátých let. V čase temna potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti.
*****
Mladík trýznivě prožívá povinnou vojenskou službu, z níž se zoufale pokouší dostat. Po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to i podaří. Očistí se útěkem na idylický venkov, po čase se ale vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje i vysněnou lásku.
28. Letní filmová školaAutor/Zdroj: /Letní filmová školaMelodramatický příběh z „minula i dneška". Hrdinou filmuje mladý Andrej, který „rozervaně" váhá mezi dvěma dívkami. Nastupuje základní vojenskou službu, ze které se snaží vymanit... Filmu dominuje herecký výkon legendy českého hudebního undergroundu Filipa Topola v hlavní roli a hudba jeho kapely Psí vojáci. Klasický děj je nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny, jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 až do devadesátých let. Pro odlišení doby společenské a politické nesvobody a času porevolučního se v první části převážně syrově černobílý film láme do barevného provedení. Přemýšlivý a citlivý snímek se zajímavým tématem tak sice trpí částečnou stylovou nevyjasněností, ale zároveň vyniká v českém filmu dlouho nevídanou vizuální krásou.
Kino ARTAutor/Zdroj: /