Zelig

Hlavným hrdinom vtipnej filmovej mystifikácie Woodyho Allena je istý Leonad Zelig, ktorého príbeh údajne v tridsiatych a štyridsiatych rokoch 20. storočia vzrušoval celé USA. Jeho túžba zaradiť sa do spoločnosti sa totiž prejavovala neobyčajnou schopnosťou prispôsobiť sa. Zo Zeliga sa stal chameleón, ktorý dokázal celkom potlačiť svoju identitu a vziať na seba podobu iných ľudí. Allen vo svojom mystifikátorskom počine tancuje s fiktívnymi i skutočnými archívnymi zábermi a fiktívnymi výpoveďami psychiatrov, filozofov a dobových osobností. Zároveň vidíme Zeliga po ich boku, ako sa stáva svedkom veľkých historických udalostí...

Zdroj: RTVS

Kdybychom Woodyho Allena tak dobře neznali (anebo kdyby třeba hrál Zeliga nějaký neznámý herec), mohli bychom po shlédnutí tohoto filmu nabýt dojmu, že jsme byli svědky odhalení absurdního příběhu skutečné osoby v reálném dokumentu z 30. let minulého století. Že Zelig skutečně existoval.
Děj filmu se odehrává v době mezi světovými válkami, kdy je veřejnost ve Spojených státech ohromena objevem podivné chameleonské existence Leonarda Zeliga (Woody Allen). Allen zde opět zdokonalil styl falešného dokumentu, který použil už v Seber prachy a zmiz a Men of Crisis, a v Zeligovi již bohatě rozehrává širokou škálu prostředků; údajné vědecké výzkumy, manipulaci s daty, prolíná skutečné archivní dokumenty s reprodukcí trikově upravených (zejména filmových žurnálů z 30. let) a natáčením falešných interview a svědectví osobností jako Irving Howe, Bruno Bettelheim, Susan Sontag nebo Saul Below.
Důležitou roli měl i kameraman Gordon Willis, který si dal hodně záležet na funkčním využití objektivů starých kamer a systémů ozvučení z 20. let, na reprodukci osvětlení a na speciálních efektech (blikavé světlo, škrábance na negativu, trikové dotáčky). Také proto trvalo natáčení Zeliga dva roky a rozpočet vystoupal až k deseti milionům dolarů. – I díky tomu je ovšem Zelig zřejmě právem pokládán za jeden z nejoriginálnějších filmů Woody Allena (čímž je v podstatě řečeno, že jeden z nejoriginálnějších filmů světové kinematografie), jímž se mnozí filmaři inspirovat nechali a nechávají dodnes - ať již mockumentární formou (Ropáci Jana Svěráka, filmy Michaela Moora, Sir Tijn Po v Coming Soon) anebo užitými technickými prostředky (Zemeckis ve Forrestu Gumpovi).
Titulní příjmení hlavního hrdiny "Zelig" znamená v jidiš "požehnaný," pro postavu Allenova Leonarda Zeliga se ovšem jedná o požehnání hodnoty poněkud problematické; má totiž chorobnou schopnost měnit svůj vzhled i osobnost podle okolí, které ho obklopuje či podle výrazné osobnosti, pod jejíž vliv se dostane. Leonard tak získává jak přízeň takových osobností, tak následně i zájem vědců, kteří se rozhodnou podrobit jej klinickému zkoumání. Výzkumný tým ovšem vede doktorka Eudora Fletcherová (Mia Farrow), a Allenův Zelig se do ní tudíž pochopitelně musí zamilovat. Když už se však zdá, že se na jeho patologické příznaky najde terapie a nad filmem se začne vznášet strašidlo happyendu, vyvstanou ze Zeligovy minulosti kompromitující události, v nichž jeho četné identity nehrály úlohu právě chvalitebnou. Leonard je obviněními zděšen, a uprchne, aby se znovu skrýval v naprosté anonymitě. Eudora zahájí po svém pacientovi nesnadné pátrání, až jej nakonec objeví. Ke svému zděšení ovšem v německém dokumentárním filmu. Po boku Adolfa Hitlera, v nacistické uniformě…
Woody zas jednou s nezaměnitelně allenovským humorem analyzuje závažné problémy moderního člověka - identita jedince ve společnosti, mezilidské vztahy, negativní vliv masmédií na veřejnost - a to v protikladných konceptech role charismatické celebrity a konformity masy. Masa postižená chameleonským syndromem pak touží vnímat svůj obraz ve vůdcích a být jimi vedena, aniž by hledala vlastní cesty. Pak se však také může stát strůjkyní společenských katastrof, včetně totalitních systémů; pro demagogy jsou chameleoni snadnou kořistí. Allen označil chameleonský syndrom za druh nemoci. Nebyl by to ale Woody, kdyby to neudělal po svém: dokáže chameleona vykreslit tak mile a vtipně, až se nad ním dojímáme. Tím nás však vlastně i usvědčuje, že nebezpečí chameleonství se týče i nás, že své "zeligy" si v sobě nosíme i my.

Psychologický snímek seznamuje diváka s ojedinělým jevem-chameleonstvím.Tím prochází hlavní hrdina-Leonard Zelig,který se vždy chtěl zařadit,prorazit v lidské společnosti.Pro tuto touhu udělá cokoli-potlačí svoji identitu a přijímá na sebe podobu jiných lidí.Stává se tak slavnou osobností a miláčkem davů.Film poukazuje na odvrácenou stranu popularity a negativní roli sdělovacích prostředků.