Září

Před drahně lety na mě   Září dost silně   zapůsobilo. Vzpomínky   vybledly a tak jsem se chtěl   přesvědčit čím to   tenkrát bylo a jestli to   nebyl nějaký můj   emocionální výkyv. Nebyl.   Tenhle podceňovaný komorní   snímek mě znovu pohltil a   především díky skvělé   Mie Farrow i dojal, což u   leckterého obdivovanějšího   Allenova filmu často   postrádám. Ono se tu opravdu   zdánlivě nic moc neděje,   ale ta citová drobnokresba,   skoro divadelně úsporné   aranžmá a precizní   herectví jsou hrozně   vtahující. Podobně laděné   Interiéry mě zdaleka tak   nezasáhly. Allenovský humor   tady zůstal úplně   opomenutý, jeho typické   vztahové rošády naopak   stojí v popředí, ale mají   jiný, jaksi osobnější   ráz. Je příjemné zjistit,   že hodnota něčeho, co se mi   kdysi líbilo, přetrvala.   Hřejivě posmutnělý film.