Za pět minut sedm

Při dnešní   "námětové krizi"   už bere našinec za vděk   čímkoli, co není tuctové a   co se alespoň trochu vymyká   běžnému (pod)průměru.   Označení filmu jako   "dětský" je silně   zavádějící, jenom proto,   že většinu herců tvoří   děti... A kdo se tímto   vývěsním štítem nedal   zmást, ten mohl být mile   překvapen. Já na něm   oceňuji hlavně to, že si   tento film hraje a že si   hrát umí. Hodnotný je také   jeho společensko-kritický   obsah, jen málo jinotajný,   ježto nelze přehlédnout,   že se týká kritiky tzv.   kultu osobnosti, vlivu   všemocné armády, státem   organizovaného násilí a   obecně   "zkasárnizování"   veškerého života.

Film, který se opravdu   nepovedl. Pokud byl   zamýšlený jako dětský,   myslím si, že ho děti tehdy   těžko pochopily (a dnes je   už úplně mimo). Spousta   jinotajů, nepochopitelných   narážek, experimentů s   kamerou... Záměr autorů byl   dobrý, ale výsledek hrozný.

Kritičnost doby a jisté   zesměšňování hlavně   vysokých představitelů   československé lidové   armády je patrná. Ti, co   jsou na výši mají hodně   navrch a jsou ctěni, zato ten   obyčejný člověk je   opovrhován. Každá   maličkost, každá prkotina   může vyvolat konflikt a tak   je daleko lepší poslouchat a   neúnavně podlézat.   Varující je scéna, kdy   kvůli zanechání syna   generála poškole, přijedou   obrněné transportéry s   jadernými hlavicemi, nebo   vznik neprostupné hranice   např. přes polovinu   kuchyně, takže obyvatelka   bytu nemůže ke sporáku, kde   se začal pálit oběd a mnoho   dalších absurdních věcí.   Celé to vypadá jako   narážka na tzv. železnou   oponu. Snímek je vyobrazen   groteskně a parodicky.   Rychlý sled animace,   zrychlených záběrů a   značně nelogických projevů   dává šedesátým létům   pořádně zabrat. A to za   doprovodu vcelku vkusné   jazzové hudby. František   Filipovský tu výborně   ztvárnil ředitele školy,   který pro svůj klid je   velice podlézavý a svým   vystupováním připomíná   stalinistické   kázání.Černobílý obraz   společně s výtvarným   pojetím vytváří zajímavé   vyznění celého projektu.   Těžko říct, jestli to   někoho pobavilo ve své   době, ale dnes to zavání   až s neskutečnou trapností.   Ono už je divné, že takové   politické téma bylo   vnucováno do dětského   filmu. Píši to nerad, ale   nakonec je dobře, že je   tento snímek zapomenut.