Vrátný od Maxima

Galabru vystoupil ze stínu   Fenése a vydal se svou   cestou. Stalo se tak sice již   delší dobu před tímto   filmem, ale v tomto filmu to   bylo více, než-li zřejmé.   Díky za to. Stalo se tak   ještě za života Funése,   takže věděl, že má   schopného následovníka.   Výtečný zde byl i   vynikájí Daniel Ceccaldi.

Přiznávám, že v hodnocení   tohoto filmu jsem silně   ovlivněna dojmem z konce let   sedmdesátých. Ještě si   živě pamatuji, jak mě děj   filmu obklopoval v hledišti   kina Morava (Brno, Palackého   třída 29), nyní již   bohužel zaniklém. V té   době to bylo něco ... no   prostě fascinujícího. Tolik   barev, tolik peří, ta   ženskost, akce, spád... Na   čtrnáctiletou holku to   prostě muselo udělat   nesmazatelný dojem. A proto i   po letech, nojo, je mi už   pětapadesát, mám Vrátného   od Maxima pořád stejně   ráda.

Jsou samozřejmě lepší   francouzské komedie, ale   snímek Vrátný od Maxima   též stojí za vidění. Je   už spíše více postaven na   hereckých osobnostech, možno   říci i hvězdách. V druhé   půli to bylo tak roztomile   veselé až to šlo pomalu na   nervy, ale stále si příběh   drží úroveň.

Osobně preferuju jinej typ   humoru, Vrátný od Maxima ale   důstojně reprezentuje   francouzský komediální   žánr 70. let. Starší   divadelní předloha je tu   znát (nejen) ve výpravě,   ale i v převzatých   doslovných citacích (zazní   tu například hláška o   anglickém králi, ačkoliv v   době vzniku filmu měli v   Anglii královnu). Výborný   Michel Galabru, za všech   okolností okouzlující   Claude Gensac, úsměvný   Francis Perrin plus několik   bezmála akčně vtipných   situací (které mimo jiné   dodává vždy směšná   Dominique Davray).

Vrátný od Maxima
Abych se přiznal, tak jsem u   starších francouzských   komedií zvyklý na daleko   srandovnější podívanou. Na   druhou stranu ovšem nemůžu   říct, že bych se vyloženě   nudil. Film totiž obsahuje   zajímavou zápletku,   vyskytuje se zde několik   povedených nedorozumění a   rovněž potěší i   netradiční prostředí, ve   kterém se větší část   děje odehrává.

Komedie klasicky   francouzského střihu.   Zápletka muže žijícího   dvojím životem i výchova   nástupce není nijak   originální ale je to   solidně provedené   filmsřské řemeslo kterému   pomáhá též dobré   obsazení. Michel Galabru a   Jean Lefebvre nepotřebují   komentář a Francis Perrin je   velmi schopný přihrávač o   čemž se přesvědčili   Belmondo, Noiret Annie   Girardot a další   francouzskė hvězdy. Dan   Ceccaldi si zase střihl   jednoho ze svých roztomilých   bonvivánů. Už jsem viděl   lepší francouzské komedie   ale stejně bych tenhle film   hodnotil jako lehce   nadprůměrný.

Stejnojmenná divadelní hra   byla svého času ve Francii   zřejmě hodně populární,   neboť tento snímek je v   pořadí již pátým   filmovým zpracováním.   Sešli se tu hned tři   významní herci, kteří se   společně objevili i v   četnické sérii a tím jsou   Claude Gensac, Jean Lefebvre a   Michel Galabru. Claude Gensac,   známá jako filmová   manželka Louise de Funèse je   nyní po boku Michela Galabru.   Snímek se sice označuje jako   situační komedie, ale   spíše se jedná o komedii   odlehčenou, tedy výrazně   odpočinkovou a nijak   zvlášť impozantní.   Několik humorných situací k   zasmání se tu sice najde,   ale Michel Galabru prostě   není takový komik, aby   snímek vytáhl mezi typické   a dnes stále vyhledávané   klasické francouzské   komedie. Jedná se o slabý   odvar, který po zhlédnutí   bohužel velmi rychle upadne v   zapomnění.