Unaveni sluncem 2: Odpor

16. let po uvedení výborného snímku ´Unaveni   sluncem´ se režisér a spoluautor scénáře   Nikita Michalkov rozhodl k daným postavám   vrátit a vdechnout jim další život. S ohledem   na zakončení příběhu to zní krapet nelogicky   ale budiž. Sovětský svaz napadlo Německo a tak   ruské obyvatele tentokrát postihli krutosti   války. Což o to, válečné filmy ruská   kinematografie vždy uměla a tak je i tentokrát   na co se dívat. Válečné scény jsou dobře   provedené a tkví z nich typická stranická   věrnost, nelogičnost uvažování i lidská   hloupost. Dramatické situace v nelidskosti   německé armády a války jako takové jsou   citově dosti tlačeny na maximum ke zřejmému   soucitu a své absurdnosti. Vyhozený most do   povětří plný civilních uprchlíků, letecky   zničená loď červeného kříže plného lidí   nebo msta německé pěší divize na obyvatelích   vesnice ve formě jejich hromadného upálení ve   stodole. Postava plukovníka Kotova se ocitla v   pracovním lágru, která byla okamžitě po   napadení Ruska přeřazena na bojiště. Tady je   zajímavá scéna ze zákopů, kdy se k nim   přidala jednotka Rudého praporu. Nad tímhle   mám trochu pochybnosti, neboť je zřejmé, že   jednotky složené z trestanců byli posílány na   ty nejtěžší bojiště, kde byla vysoká   pravděpodobnost jejich ztráty. Vojáci k nim   tedy nemohli být přiřazeny, ale to jen na   okraj. Od artového vyznění tentokrát Michalkov   upustil a spíše natočil ryze popkornový   válečný snímek. Špatný však není, jen my   vtom docela vadí americký styl zábavy. Scéna   se soudruhem Stalinem jak si vychutnává chleba s   máslem a s povidly se tu jeví naprosto   zbytečně a ničím nezajímavě. Jestli šlo o   zesměšnění, tak tady to vyšlo zcela mimo   mísu. Poukazující lidskost je příjemná, ale   těžko posoudit jak byla ve své době reálná   situace se smrtelně raněným tankistou   přející si ještě před smrtí vidět ženské   poprsí (které, jak sám říká, v životě   neviděl) což vyžaduje po zdravotnici, která to   pro něj ze soucitu udělá. Příběh je   vyprávěn Dmitriji (Míťa) Andrejeviči   Arsenťjevovi, který Kotova v předchozím   snímku zatýkal a který se následně od   samotného Stalina dozvěděl že žije a byl jím   zaúkolován ho najít. Za zmínku také stojí,   že se před kameru vrátila i skutečná   Michalkova dcera hrající dceru Kotova, která v   předchozím snímku jako dětská hvězda   naprosto zabodovala. Válečný snímek jakých je   spousta, ale co se týče ruské produkce,   natočen je velmi dobře.

-hodně vysoko nasazená laťka
-kdyby tento druhý díl natočil kdokoli z   holywoodu tak by tady většina lidí plesala   blahem, žel od Michalkova se po shlédnutí   prvního dálu přeci jen čeká víc. Těsně po   shlédnutí jsem se snažil pochopit co nám chce   Michalkov říct, ovšem problém byl že to na co   jsem přišel už ztvárnil v díle prvním. Tak   jsem jej začal vnímat spíš jako jednotlivé   rozdělené scény a příběhy. A najednou jsem   si jej dokonale užil a to znova a znova kdykoli   jsem jej viděl. Prostě uznejme, že to byla   výborně ztvárněná válečná chaotická   jatka. A to že válečné filmy nemám rád.

Tohle mnělo být co?? Válečná komedie? Drama s   prvky černého humoru? Válečné krvavé peklo?   Asi vše dohromady, ale nějak jsem to nepobral.   Válečné scény jsou natočeny drsně a ujdou,   výtvarné ztvárnění má také něco do sebe +   kamera, ale jinak je to vařily kočička s   pejskem dort a všechno tam zamíchaly,,,, ale k   jídlu to moc nebylo.

Připojuji se k předcházejícímu   příspěvku.Skutečně perfektně natočený   film.Naprosto reálně ukazuje neuvěřitelný   chaos v prvních dnech napadení SSSR, kdy   naprosto selhalo vedení v čele se   Stalinem.Příkladem je nesmyslné nasazení   praporu nevycvičených a špatně vyzbrojených   kadetů a neozbrojených vojáků trestního   praporu proti německým tankům.Trochu   nevěrohodně působí scéna upálení   vesničanů ve stodole oddílem Wehrmachtu.Toto   odporné vyvražďování prováděly výhradně   zvláštní jednotky SS a SD, které postupovaly v   týlu fronty a plnily úkol tkzv. "spálené   země". Jinak film super.

Vynikající první díl,který byl právem   oceněn Oskarem,neméně dobrý druhý   díl.Michalkov natočil velkolepý snímek a to po   všech stránkách.Skvělé herecké   výkony,vizuální efekty,výprava,kamera a   nádherná hudba.Obrovskou poklonu si zaslouzí   maskéři.Je to skutečný velkofilm a to v   pravém slova smyslu.A závěrečná scéna,není   co dodat, je naprosto originální a silná.Už se   těším na třetí díl.Ještě se vyjádřím k   předešlému příspěvku:tank přejel přes   zákop ve kterém byl generál ukrytý a ne přes   generála,to,že bomba nevybuchla se   stávalo,ještě dnes po půl století se   nacházejí nevybuchlé bomby a střelba na loď   červeneho kříže byla zahájena až po   výstřelu z oné lodi.Zkrátka pisatelka má na   film jiný úhel pohledu.

Film, který se snaží zavděčit divákům   namlsaným holywoodskými megalove/war filmy.   Výhrady jsem měla k jedničce, výhrady mám i   ke dvojce. Do očí bijící je snaha co nejvíce   se přiblížit západní tvorbě. Poslední   kapkou bylo přežití Kotova poté, co se po něm   projel tank. O bombě v kostele radši nemluvit.   Vážně bylo potřeba předělat generála na   Jamese Bonda? Pokud čekáte typicky ruskou   podívanou, budete těžce zklamáni. Jistě,   projevila se tu Michalkova originalita, ale   zároveň se neubráním úvahám, jestli to   Michalkov myslí vážně, nebo už se jedná o   holou parodii - "bombardování" lodi   Červeného kříže, zpívající cikáni,   závěrečná Nadina scéna v troskách po bitvě.   Obrázek si udělejte sami.