Tygr a sníh

Nelze napsat, že mi tento   film "zpříjemnil"   večer. Film Život je   krásný mne rozesmutněl a   stejně tomu bylo i u tohoto   filmu. Opět na něj budu   dlouho myslet. Mimo herecký   výkon mistra Benigni bych zde   vyzdvihla jeho české   nadabování, které je   opravdu uděláno s citem,   který mnohdy postrádám.   Nemám, co bych filmu vytkla.   Jsem ráda, že se takovéto   filmy točí. Vřele   doporučuji ke shlédnutí.

Benigniho představy   všedních reálných   prožitků jsou v mnoha   směrech jedinečné a   výrazově osobité, jeho styl   vyprávění není možné jen   tak zařadit, jako to jde u   mnoha jiných. Svým naturelem   bych ho malinko přirovnala k   bláhovému snílkovi Donu   Quijoteovi, jen s jedním   zásadním rozdílem.. a to,   že básník Attilio svou   neutuchající vírou,   optimismem, nadšením,   prolínajícím se taktéž s   poetickým nadhledem dokáže   překonat jakoukoli nezdolnou   překážku. Jde za svou pro   něj vyjímečnou, nádhernou,   až étericky křehkou   životní láskou. Byl by   schopen kvůli ní i zemřít?   Nejspíš ano, i když jeden   bez druhého setrvávat dál v   tomto světě, je snad   nemožné. Ještě jeden   postřeh se mi vryl do   paměti, že kdesi hluboce   zasutý v jeho nitru se   ukrývá nepatrně   posmutnělý a unavený klaun.

Filmy Roberta Benigniho vždy   povážlivě balancují mezi   naprostou fantasmagorií,   totálním kýčem a dobrým   filmem. Tygr a sníh z tohoto   schématu nijak nevybočuje   – herecký výkon Benigniho   je standardní (je to s ním   jako s Woody Allenem, také   lze těžko říct, že hraje,   spíš neustále opakuje   tentýž model). Mě spíš   rozčiluje a mám sto chutí   ho polít studenou vodou, aby   se už konečně uklidnil.   Zápletka je přitažená za   vlasy podobně jako u jeho   mnohem slavnějšího filmu   Život je krásný. To, že je   zasazena do současnosti a   odehrává se v kulisách   irácké invaze, působí   spíš uměle než aktuálně.   Filmem Život je krásný na   téma koncentrační tábor   chtěl zřejmě působit na   americké diváctvo, zatímco   s Tygrem jde na Evropany. A je   z toho nakonec   kočičko-pejsčí dort:   rodina, láska, poezie,   válka, smrt, chraptění Toma   Waitse a fantazie… Nakonec   mi uvízla jen jediná scéna   – americký checkpoint (jak   by řekl český válečný   investigativec z ČT ve vestě   s nápisem press, káfijí   kolem krku a usáckou helmou   na kebuli). A to je asi docela   málo.

Krásný! Pokud jste viděli   Život je krásný, tak tam   uvidíte velkou podobnost   nejen v tématu lásky na   pozadí války, ale hlavně v   postavě Roberta   Begniniho...vlastně bych   řekla, že to je téměř   tatáž postava umístěná do   jiného příběhu a času, to   ale vůbec nesnižuje její   hodnotu, pouze originalitu, za   což dávam místo deseti   devět bodů:) Někomu by na   tom filmu mohla vadit ta   Begniniho sebestřednost,   jakoby v tom filmu byla jen   jedna hlavní role a pak   spousta vedlejších, ale já   s tím problém nemám, ta   jeho role mě beztak na tom   filmu bavila nejvíc:)