Tvář za sklem

„Cesty Páně jsou   nevyzpytatelné" praví   Písmo Svaté a že na tom   něco bude se přiklání i   mnozí nevěřící. Osudy   jsou různé a určitě mnohý   bude souhlasit s tím, že ne   zrovna takové, jak by si sám   představoval. A o jednom   takovém osudu vypráví tento   snímek, který vznikl v době   socialismu, což znamená, že   obsahuje ono, dnes tolik   proklínané, socialistické   smýšlení. To však nijak   neubírá na kvalitě v rámci   dramaticko-psychologické   filmové tvorby. Svým   námětem má rozhodně co   říct i dnes. Takovýchto   snímků bylo natočeno hodně   a co se týče námětu, je   skutečně z čeho vybírat.   Ať se to někomu líbí nebo   ne, natočen je kvalitně v   celém svém aspektu dané   problematiky. Právě svou   dramaticko-psychologickou   sondou zvýrazňuje vážnost,   což znamená, že se   rozhodně najedená o nic   zábavného. Je to příběh,   který by bez skrupulí   klidně mohl nést označení   'osudový příběh ze   života'. Má hlubokou   myšlenku a o to jde   především. A je to   myšlenka v rámci   obyčejného lidského   přístupu nemálo hodna k   zamyšlení, neboť platí v   každé době. A co víc,   třeba se v tom někdo s   podobným osudem i pozná.   Máme tu příběh otce a   syna, kterak si složitě   hledají cestu smíření po   dlouhých letech odcizení.   Příběh tak sleduje jejich   počínání a retrospektivou   se postupně dozvídáme, jak   k jejich odcizení vlastně   došlo. Vynikající výkon   Miroslava Macháčka v roli   otce a Jaromíra Hanzlíka v   roli syna.

Hned v začátku jsem si   říkal - takhle unylou hudbu,   to musel napsat Štaidl. Což   mi vzápětí potvrdily   titulky:-) Pak jsem se hodinu   snažil posouvat děj. Po   hodině se otec se synem   konečně sešli, chvilka   dojetí v lese a pak zase půl   hodiny nuda. Škoda, ten   nápad není úplně špatnej,   ale nějak divně uchopenej.   Nemluvě o dementním účesu   Jaromíra Hanzlíka.

Je o mně známo, že jsem   citlivá na filmy s moravskou   tématikou, kde hrají   Pražácí... Bočane,   Bočane, proč...? Tohle drama   se klidně mohlo odehrávat na   Vysočině, Kostrhun by to   přežil. Ale vidět Hanzlíka   natahovat víno koštýřem,   to je vážně zážitek.
Mimochodem, čí tvář   měla být za tím sklem?   Proč se to nejmenovalo třeba   Kdo byl vinen? Nebo Karma za   stranické smýšlení?
A ta stylizovaná   Štaidlova cimbálka, to fakt   je hnus, velebnosti.

Tak nejprve zápis z mého   filmového deníčku. Je z   roku 2011:
Děj to asi   nemá. Jde asi o   předsedování družstva?
Chlapa vezou do kriminálu   /36/.
Tak jediné, co   jsem za půl hodiny pochopil,   že se někomu nabízí   nějaká funkce. Zbytek jsou   podivné střepiny, nějak   špatně rozházené a   prapodivné. Většinou mne   tyhle agitky baví a mám z   nich legraci, ale zde je   příběh podán velmi   špatně. Ani velmi dobří   herci nezachránili pro mne   nepochopitelný scénář, a   tak je film pro mne odpad.
03102011
+++++++++++++++++++++++++  
V podstatě souhlasím   s tímto starým komentářem,   jen se domnívám, že   hodnocení je příliš   kruté. Snímku se pár   dobrých okamžiků, byť je   jich málo, upřít nedá, a   proto dávám dvacítku ze   sta.

20180909