Torpédové bombardéry

Že je scénář sepsán podle   různých povídek je na   celkovém vyznění příběhu   znát. Dějová linka není   žádná, jen různé epizodky   ze života vojáků a   vojenských důstojníků na   frontě i doma, spojené   dohromady, jak to jen šlo.   Válečné scény jsou dvě. Z   toho ta první je větší a   však poskládaná z   dobových, tedy autentických,   záběrů. Výprava se tedy   honosí svou reálností, ale   poměrně slabému scénáři   to stejně nepomohlo. A tak se   tedy ani tak nejedná o   válečný počin, jako   spíše o melodrama, určené   k poctě letcům bombardérů,   jejichž fotografie se na   konci filmu tradičně   ukáží.

I když patřím mezi   příznivce sovětských a   ruských filmů   ztvárňujících období   druhé světové války,   Torpédové bombardéry mě   nezaujaly. Celé mně to   připadalo jako hrozná   amatérština, od poměrně   banálního příběhu přes   zcela nepovedené   zakomponování dobových   dokumentárních záběrů   (samy o sobě jsou dobré) až   po herecké výkony.   Dramatické scény o   hrdinství sovětských   vojáků, dojemný a smutný   konec umocněný hudbou, tak   charakteristické pro   sovětský válečný film,   tento snímek zcela minuly. I   záběry na hořící piloty,   jež by za jiných okolností   podráždily slzné kanálky,   se zcela minuly účinkem. Za   takový film režisér   určitě vyznamenání Hrdiny   socialistické práce   neobdržel.

Válečný film, který mne   mírně zklamal - válečné   scény se odehrávají pouze   na začátku a na konci filmu,   zbytek se odehrává na zemi a   líčí život rodin pilotů.   Dobré jsou sestřihy z   originálních dokumenárních   filmů, není jich však   mnoho.

Film o životě pilotu a   jejich rodin na letecké   zakladně.
Distributorem avisované   scény z dokumentárních   filmŮ jsou dobré ala je jich   málo.
Děj filmu se   odehravá spíše na zemi.
Celkově film naní   špatný, dá se na něj   koukat.