Torpédové bombardéry

Že je scénář sepsán podle různých povídek   je na celkovém vyznění příběhu znát.   Dějová linka není žádná, jen různé   epizodky ze života vojáků a vojenských   důstojníků na frontě i doma, spojené   dohromady, jak to jen šlo. Válečné scény jsou   dvě. Z toho ta první je větší a však   poskládaná z dobových, tedy autentických,   záběrů. Výprava se tedy honosí svou   reálností, ale poměrně slabému scénáři to   stejně nepomohlo. A tak se tedy ani tak nejedná   o válečný počin, jako spíše o melodrama,   určené k poctě letcům bombardérů, jejichž   fotografie se na konci filmu tradičně ukáží.

I když patřím mezi příznivce sovětských a   ruských filmů ztvárňujících období druhé   světové války, Torpédové bombardéry mě   nezaujaly. Celé mně to připadalo jako hrozná   amatérština, od poměrně banálního příběhu   přes zcela nepovedené zakomponování dobových   dokumentárních záběrů (samy o sobě jsou   dobré) až po herecké výkony. Dramatické   scény o hrdinství sovětských vojáků,   dojemný a smutný konec umocněný hudbou, tak   charakteristické pro sovětský válečný film,   tento snímek zcela minuly. I záběry na   hořící piloty, jež by za jiných okolností   podráždily slzné kanálky, se zcela minuly   účinkem. Za takový film režisér určitě   vyznamenání Hrdiny socialistické práce   neobdržel.

Válečný film, který mne mírně zklamal -   válečné scény se odehrávají pouze na   začátku a na konci filmu, zbytek se odehrává   na zemi a líčí život rodin pilotů. Dobré   jsou sestřihy z originálních dokumenárních   filmů, není jich však mnoho.

Film o životě pilotu a jejich rodin na letecké   zakladně.
Distributorem avisované scény z   dokumentárních filmŮ jsou dobré ala je jich   málo.
Děj filmu se odehravá spíše na   zemi.
Celkově film naní špatný, dá se na   něj koukat.