Tokijští kmotři

Tokijští kmotři
Uvedeno na anime festivalu   Anime Night 2014, Kaunas,   Litva.
Pokud se někdo   řadí k fanouškům anime,   jistě bude znát   legendárního režiséra   Satošiho Kona. Jeho témata   jsou vždy mindfuckem a hrají   na vážnou strunu. Proto je   pozoruhodné, že se pustil i   do komedy žánru. Ale pozor,   za celou touto fraškou   hledejme silné myšlenky o   zodpovědnosti, rodičovství,   naší úloze ve společnosti   a podobně. Příběh je dosti   absurdní, tolik náhod a   všechny ty události, ale   tím nám právě autor   ukazuje, že si na nic nehraje   a že je jen a jen na nás, co   si z toho všeho vezmeme.   Jestli nám bude stačit jen   se od srdce zasmát, nebo   začít polemizovat o hodnotě   života.
Z celého   festivalu, kterého jsem se   zúčastnil, hodnotím Tokyo   Godfathers jako jednoznačně   nejlepší film, který nebyl   překonán, a že se   pořadatelé snažili, aby i   nefandům východoasijské   kinematografie měli co   nabídnout. Takže až   příští vánoce budete   přemýšlet, jestli zvolit   českou "Popelku"   nebo britskou "Lásku   nebeskou", zkuste raději   japonskou alternativu   Tokijské kmotry...

Ponurý příběh tří   bezdomovců v době   vánočních svátků, kteří   mezi odpadky objevili živé   odložené novorozeně a   rozhodli se najít rodiče.   Dokonalá emoční a vůbec   celkově podmanivá atmosféra   sahá do nejmenších   detailů své výjimečnosti   výrazně cílící na city   obyčejného diváka. Na   animovaný film překvapuje   svojí lidskostí a   přátelským duchem už   samotný scénář, který je   skutečně velmi dobře   propracovaný. Do příběhu   byly naroubovány reálné   životní situace, až to   během sledování tají dech.   Navíc to všechno podporuje   dobře zvolený soundtrack.   Proč to vlastně nebylo   natočeno jako hraný film?   Protože by to tak dobře   nevyznělo, jako právě u   animovaného filmu? Zřejmě   ano. Snímek je dokonalým   počinem sociálního filmu.   Plně směřuje pohled na   sociální skupinu vyloučenou   z obecné prosperity, která   přinejmenším odporuje   tradiční kultuře.   Upozorňuje se tak hlavně na   problémy, s nimiž se v   každodenním životě   setkávají. Třeba bití   bezdomovce jen tak pro zábavu   zná určitě každý. Jsou tu   samozřejmě prozrazeny i   příčiny bezdomovectví, ale   to jen tak na okraj pro   plnější diváckou   informovanost. Máme tu tedy   zvýrazněnou reálnost o   selhání jednotlivce,   nerovnováze duševního   života a hmotných starostí.   Animace není jako od   Disneyho, ale to je jen   přirozenou kulturou japonské   tvorby stylu anime, který je   velmi dobře znám a který   mnohým evropským divákům   moc nesedí. Artový   animovaný snímek patří   mezi ty nejlepší z japonské   tvorby a to už kvůli   morálnímu aspektu dané   tématiky.

Animácia filmu je veľmi   netradičná a nie vždy mi   úplne sadla. Kon Satoshi tu   na rozdiel od iných svojich   filmov rozpracováva len jednu   rovinu príbehu. A len   zriedkavo zablúdi do   spomienok či fantázie a   vždy sú tieto roviny   jednoznačne oddelené. Čo je   pre jeho tvorbu dosť   netradičné. Príbeh, o   nájdenom dieťati, ktorý sa   na prvý pohľad javí ako   vianočné klišé je podaný   veľmi netradične. Z pohľadu   troch bezdomovcov, ktorý cez   dieťa hľadajú vlastné   odpustenie. A nakoniec vlastne   zistíme že to ani nie je   príbeh o hľadaný rodičov   dieťaťa , ale o hľadaný   odpustenia a pochopenia.