Obsah filmu Tokijští kmotři
V kulisách tokijských postraních uliček se odehrává osobitá verze hollywoodského příběhu, v němž tři nesourodé postavy najdou opuštěné dítě a začnou se o něho starat. Režisér a scenárista Satoši Kon, jenž náleží mezi nejosobitější autory v oblasti nejen japonské ale i světové animované tvorby, na klasickém schématu staví vánoční komedii, která svým dobrodružným laděním dodává danému žánru mnohdy chybějící razanci a tempo. Hrdiny ustanovil trojici bezdomovců, kteří během anabáze s navrácením ztraceného dítěte jeho rodičům budou bilancovat vlastní životy a události, které je přivedly k životu na ulici. Bez přílišného sklouzávání k sociálnímu...
V kulisách tokijských postraních uliček se odehrává osobitá verze hollywoodského příběhu, v němž tři nesourodé postavy najdou opuštěné dítě a začnou se o něho starat. Režisér a scenárista Satoši Kon, jenž náleží mezi nejosobitější autory v oblasti nejen japonské ale i světové animované tvorby, na klasickém schématu staví vánoční komedii, která svým dobrodružným laděním dodává danému žánru mnohdy chybějící razanci a tempo. Hrdiny ustanovil trojici bezdomovců, kteří během anabáze s navrácením ztraceného dítěte jeho rodičům budou bilancovat vlastní životy a události, které je přivedly k životu na ulici. Bez přílišného sklouzávání k sociálnímu dramatu film staví hlavně na humorných dobrodružstvích s notnou dávkou patosu a kouzla Vánoc. Komické vyznění filmu umocňuje karikaturní stylizování postav během vypjatých scén, které snímek přejímá z výrazového slovníku mangy, neboli japonských komiksů. Satoši Kon se ostatně nejprve živil jako komiksový autor než se dostal k animaci. V oblasti anime na sebe nejprve upozornil scénářem k části Magnetic Rose z epizodního filmu Memories (1995) a v roce 1998 debutoval coby režisér mysteriózním thrillerem Perfect Blue. Vyprávění o zpěvačce, kterou pronásleduje maniakální fanoušek, bylo vystavěné na prolínání rovin reality, fantazií a nočních můr. Stejný princip vzájemného prostupování různých plánů reality uplatnil režisér ve svých následujících, žánrově odlišných projektech. Ve filmu Millennium Actress (2002) rekapituloval život stárnoucí fiktivní herečky prostřednictvím postav, které ztvárnila ve filmech, jež současně vystihovaly proměny v japonské kinematografii druhé poloviny dvacátého století. Po Tokijských kmotrech, režisérově zdánlivě nejméně fantaskním snímku, který uhrane živelnou fluidní animací a decentním prokládáním reálných událostí představami postav, došel Konův rukopis k vrcholu v autorském televizním seriálu Paranoia Agent a následně v opulentní Paprice, adaptaci knihy Jasutaky Cucuiho o detektivním pátrání uvnitř snů.
Zdroj: ČT < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 15.4.2014
Tokijští kmotři
Uvedeno na anime festivalu Anime Night 2014, Kaunas, Litva.
Pokud se někdo řadí k fanouškům anime, jistě bude znát legendárního režiséra Satošiho Kona. Jeho témata jsou vždy mindfuckem a hrají na vážnou strunu. Proto je pozoruhodné, že se pustil i do komedy žánru. Ale pozor, za celou touto fraškou hledejme silné myšlenky o zodpovědnosti, rodičovství, naší úloze ve společnosti a podobně. Příběh je dosti absurdní, tolik náhod a všechny ty události, ale tím nám právě autor ukazuje, že si na nic nehraje a že je jen a jen na nás, co si z toho všeho vezmeme. Jestli nám bude stačit jen se od srdce zasmát, nebo začít polemizovat o hodnotě života.
Z celého festivalu, kterého jsem se zúčastnil, hodnotím Tokyo Godfathers jako jednoznačně nejlepší film, který nebyl překonán, a že se pořadatelé snažili, aby i nefandům východoasijské kinematografie měli co nabídnout. Takže až příští vánoce budete přemýšlet, jestli zvolit českou "Popelku" nebo britskou "Lásku nebeskou", zkuste raději japonskou alternativu Tokijské kmotry...
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 17.1.2014
Ponurý příběh tří bezdomovců v době vánočních svátků, kteří mezi odpadky objevili živé odložené novorozeně a rozhodli se najít rodiče. Dokonalá emoční a vůbec celkově podmanivá atmosféra sahá do nejmenších detailů své výjimečnosti výrazně cílící na city obyčejného diváka. Na animovaný film překvapuje svojí lidskostí a přátelským duchem už samotný scénář, který je skutečně velmi dobře propracovaný. Do příběhu byly naroubovány reálné životní situace, až to během sledování tají dech. Navíc to všechno podporuje dobře zvolený soundtrack. Proč to vlastně nebylo natočeno jako hraný film? Protože by to tak dobře nevyznělo, jako právě u animovaného filmu? Zřejmě ano. Snímek je dokonalým počinem sociálního filmu. Plně směřuje pohled na sociální skupinu vyloučenou z obecné prosperity, která přinejmenším odporuje tradiční kultuře. Upozorňuje se tak hlavně na problémy, s nimiž se v každodenním životě setkávají. Třeba bití bezdomovce jen tak pro zábavu zná určitě každý. Jsou tu samozřejmě prozrazeny i příčiny bezdomovectví, ale to jen tak na okraj pro plnější diváckou informovanost. Máme tu tedy zvýrazněnou reálnost o selhání jednotlivce, nerovnováze duševního života a hmotných starostí. Animace není jako od Disneyho, ale to je jen přirozenou kulturou japonské tvorby stylu anime, který je velmi dobře znám a který mnohým evropským divákům moc nesedí. Artový animovaný snímek patří mezi ty nejlepší z japonské tvorby a to už kvůli morálnímu aspektu dané tématiky.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 16.11.2007
Animácia filmu je veľmi netradičná a nie vždy mi úplne sadla. Kon Satoshi tu na rozdiel od iných svojich filmov rozpracováva len jednu rovinu príbehu. A len zriedkavo zablúdi do spomienok či fantázie a vždy sú tieto roviny jednoznačne oddelené. Čo je pre jeho tvorbu dosť netradičné. Príbeh, o nájdenom dieťati, ktorý sa na prvý pohľad javí ako vianočné klišé je podaný veľmi netradične. Z pohľadu troch bezdomovcov, ktorý cez dieťa hľadajú vlastné odpustenie. A nakoniec vlastne zistíme že to ani nie je príbeh o hľadaný rodičov dieťaťa , ale o hľadaný odpustenia a pochopenia.