Tichý svědek [TV inscenace]

Celkem zdařilá archivní   inscenace o mezigeneračních   rodinných vztazích. Kvalitu   jí dodává především   herecký koncert tandemu   Záhorský-Fabianová.   Příběh samotný není nijak   výjimečný ale už jako   studie hereckého mistrovství   určitě stojí za   shlédnutí.

V hereckém koncertu Vlasty   Fabiánové a Bohúše   Záhorského v rodinném   dramatu, se staří rodiče   Zavřelovi dopracovali k   rozhodnutí, proč žít ve   velkém bytě, půjdou dožít   do menšího bytu v paneláku,   ve stěhování jim pomohou   děti. Vše klape jako   švýcarské hodinky ale jen   do chvíle, kdy maminka tajně   prodala klavír, který měla   dostat dcéra Renata. Dojde ke   sporu mezi rodiči, ale oba za   ten kus společného života   prožili tolik zlých   situací, ti najdou společnou   řeč?

Noooo, natočit sedmdesát   minut o ničem také není   jednoduché. Jsem sice ve   věku, kdy bych to měl   chápat, a zčásti se mi i to   povedlo, ale zase nechápu,   proč kolem takové kraviny   natočit kravinu ještě   větší. Scénář natolik   pitomý, že usne každý po   dvaceti minutách. Dobré jako   kulisa ke škrábání   brambor. A snad ani to ne.

Rodinné rozepře mohou být   kdykoliv, o čemkoliv a o   cokoliv. Televizní povídka   poukazuje na problém seniorů   opouštějící svůj velký   byt s úmyslem se nastěhovat   do menšího. Problém   nastává ve chvíli, kdy si   manželé uvědomí, že za   svůj život citově přilnuli   ke klavíru. A právě o tom   to celé je. Mnohý by si   jistojistě řekl, no a co,   jen obyčejný klavír, který   k životu potřeba není. Ale   to jenom proto, že takový   jedinec neví co to je mít   citový vztah k nějaké   věci, kterého se jednoho dne   tuze nerad zbavuje. Daný   příběh je tak o běžné   lidské přirozenosti a   zvyklosti ve vztahu k věcem,   jaký má takřka mnohý.   Někdo se zase nerad zbavuje   třeba motorky či auta   veterána, někdo sbírky   suvenýrů. Ryze televizní   hra s námětem vskutku ze   života.