Take This Waltz

Trochu melancholický příběh a takový   náznakový, s hodně netradičními dialogy a   vůbec ne moc obvyklými scénami. Tvůrci se   snažili jít svou cestou a občas se mi jejich   styl vyprávění líbil a občas mě trochu   štval.

Křehkost,něha a neokoukané scény ze kterých   čiší erotično.Plavání v bazénu,kdy oba   protagonisté kolem sebe krouží jako   delfíni,kteří jsou na námluvách,jízda na   kolotoči bez sebemenšího doteku,přitom plná   sexuálního náboje.Chce to jen trochu smyslu pro   romantiku a zároveň dávku realistického   vnímání vztahů.Tenhle film, se Sarah Polley   prostě povedl.

Prý hořko-sladký příběh o tom, že každý   vztah zevšední..., no, budiž, ale proč se   zabývat zrovna nedospělou hračičkou, jejíž   manžel přistupuje na její infantilní hrátky,   což dopředu zbavuje dialogy jakékoliv   oduševnělosti? Aby pak nebylo nutné zařadit   pro děj zcela nepodstatné scénky z dámských   sprch, aby si aspoň mužské diváctvo přišlo   na své, neboť málokterá osoba ženského   pohlaví dokáže hrdinku pochopit, natož se s   ní nějakým způsobem ztotožnit! V infech se mi   podsouvá, že filmovou Margot nesmírně baví se   zamilovávat a prožívat další líbánky, snad   to skutečně mělo být záměrem, mně však   vychází znuděná, nevyzrálá a slušně   zajištěná slepice, která dostojí svému   označení hned několikrát, vítězí však   její hlavní úlet - od manžela-pohodáře se   svatou trpělivostí, k chlápkovi bez tváře i   osobnosti (a tím mám na mysli zároveň i jeho   představitele), který k tomu tahá rikšu po   kanadském maloměstě. V záhlaví by mělo   spíš blikat varování, že film způsobuje   neodbytné svědění pravé dlaně. Myslím, že   kdo dočte potud, bude od sledování dostatečně   odrazen, pokud ne, ať do sebe ten hořko-sladký   kalich kopne, sladkou příchuť však bude hledat   marně, stejně jako vtip či romantiku.