Svět otevřený náhodám

Děj skáče jako kočka na   rozpálené plotně.   Netuším, co to bylo, zda   komedie, nebo co, mi se   zdálo, že to nemá ani   hlavu, ani patu. Sice jsem to   viděl až do konce, ale že   bych se nějak u toho bavil,   to ani   omylem.201512149619/9624

Film je dost neznámý a není   se co divit. Je svým   způsobem propagandou a krom   toho je dost blbej. A   nezachraňuje jej ani účast   takových herců, jako byli   Miloš Kopecký či Josef Bek.   Nudné a nezáživné dílko.   I přesto všecho nepatří   mezi úplně nejhorší   filmová díla. Retro   příběh je zasazen do doby   hospodářské krize a   vzrůstajícího vlivu   fašismu. Skriptu bych vytkl   spoustu chyb.

Příběh z konce třicátých   let. Sice doby svobody, ale   mohutné nezaměstnanosti.   Scénář zpracovaný na   základě literární   předlohy autora Josefa   Kadlece pod stejnojmenným   názvem „Svět otevřený   náhodám“. Pro filmaře v   rámci ideového rozhraní se   tato doba náramně hodila pro   vytváření neskonalé   stranické kritiky na dobu   nerovnoprávnosti občanů v   době hospodářské krize.   Někoho dřela bída, někdo   se mohl beznadějně uštvat v   poctivém hledání   zaměstnání a někdo si   užíval blahobytu coby   šmelinář a podvodník. A o   tomhle všem je v podstatě   tento snímek, všímající   si osudu mladíka, nějakého   Vojty Horáka, který se   klopýtá životem, jak jen se   dá. U režiséra Karla   Steklého oblíbený Tomáš   Sedláček, který u něj   dostal mnoho hereckých   příležitostí, se ujal role   s odhodlanou empatií, avšak   přesto je viditelně ve svém   výkonu dosti omezen. Těžko   říct proč. Vlivem toho tak   nejvíce vyniká Miloš   Kopecký v roli podvodníka a   šmelináře přes motorová   vozidla. Každopádně jde   především o to, poukázat   na nesnadný život Vojty   Horáka v kapitalistické   společnosti, ze kterého mu   pomůže, tak nějak, se   dostat až nějaký redaktor   komunistických novin. A tím   se celý ideový koncept   dostává k jádru věci.   Atmosféra snímku se   striktně drží na uzdě.   Nevytváří drama,   nevytváří komedii, kupodivu   to nepřepaluje v   kapitalistickém marastu a   onen komunisticky stranický   nadhled povyšuje jen lehce.   Nebyly opomenuty klasické   ideové záběry známé   převážně z padesátých   let, jako třeba rozprava dvou   postav s mohutnou továrnou v   pozadí. Mínusem je ale   především atmosféra 30.   let. Tato doba ze snímku   skutečně není poznat. Ona   ta móda přece jen byla   kapánek jiná, o účesech   ani nemluvě, ale jak vidno,   tvůrci si na věrohodnosti   žádnou práci nedali. Na   jednu stránku by však nebyl   snímek špatný, kdyby ten   stranický idealismus nebyl   hlavním synonymem. Možná by   neškodilo ani více humoru a   více nějaké té osudové   dramatičnosti. Takhle je z   toho jen taková umorousaná,   lehce zapomenutelná,   vyprávěnka. Ale musí se   zase uznat, že dle daných   možností to režisér Karel   Steklý po technické stránce   nenatočil až tak nejhůř.