Skleněný dům

Obyčejný příběh   obyčejných dětí v   obyčejném domově. Není zde   nic zvláštního, co bychom   již jinde neviděli.   Příběh nemá čím   zaujmout. Herci taky nic moc.   Přesto mohu doporučit.

Tenhle film zřejmě má   přibližovat divákovi   dětskou duši osamocenou bez   rodičovské lásky, ale dál?   To zpracování, to bylo   šílené! Nezáživné,   navíc začínající i   končící dětskou   písničkou, která mi rvala   uši, hlavní hrdinka   nevzbuzovala ve mně ani   trochu soucit, ale spíš   pocit, že bych jí pořádně   napráskala být její   vychovatelkou a ona mi dělat   takové   schválnosti...nesymaptické,   vzpurné a zlé dítě, ne,   nedokázala jsem tu holčinu   litovat a vůbec ve mně tento   snímek nevzbuzoval žádné   pozitivní emoce. Dokoukala   jsem jej jen s velkým   sebezapřením a co bych   ocenila jediné jako kladné,   je herecký výkon mé   oblíbené herečky Veroniky   Freimanové, jinak je to   hrůza a děs.

Režisér Vít Olmer postihl   ve filmu dětskou mentalitu   poměrně citlivě a   věrohodně podle námětu   Ireny Charvátové. Hlavní   hrdinka příběhu se   nedokáže v dětském domově   spřátelet s ostatními   dětmi, a upne se na svou   vychovatelku.

Film je ukázkou jak děti   žijí v dětském domově,   těžko se vyrovnávají se   situací bez vlastního   domova. Malá Pavla má plno   problémů, je závistivá,   nepřející a nikdy člověk   neví jak se zachová.