Skleněný dům

Obyčejný příběh obyčejných dětí v   obyčejném domově. Není zde nic zvláštního,   co bychom již jinde neviděli. Příběh nemá   čím zaujmout. Herci taky nic moc. Přesto mohu   doporučit.

Tenhle film zřejmě má přibližovat divákovi   dětskou duši osamocenou bez rodičovské lásky,   ale dál? To zpracování, to bylo šílené!   Nezáživné, navíc začínající i končící   dětskou písničkou, která mi rvala uši,   hlavní hrdinka nevzbuzovala ve mně ani trochu   soucit, ale spíš pocit, že bych jí pořádně   napráskala být její vychovatelkou a ona mi   dělat takové schválnosti...nesymaptické,   vzpurné a zlé dítě, ne, nedokázala jsem tu   holčinu litovat a vůbec ve mně tento snímek   nevzbuzoval žádné pozitivní emoce. Dokoukala   jsem jej jen s velkým sebezapřením a co bych   ocenila jediné jako kladné, je herecký výkon   mé oblíbené herečky Veroniky Freimanové,   jinak je to hrůza a děs.

Režisér Vít Olmer postihl ve filmu dětskou   mentalitu poměrně citlivě a věrohodně podle   námětu Ireny Charvátové. Hlavní hrdinka   příběhu se nedokáže v dětském domově   spřátelet s ostatními dětmi, a upne se na svou   vychovatelku.

Film je ukázkou jak děti žijí v dětském   domově, těžko se vyrovnávají se situací bez   vlastního domova. Malá Pavla má plno   problémů, je závistivá, nepřející a nikdy   člověk neví jak se zachová.